Hrad Loket

Hrad Loket stojí na vysokém skalním hřebenu, který ze tří stran obtéká řeka Ohře. Jeho poloha souvisí se starou cestou z Chebu do Prahy i s blízkostí slovanského hradiště. Kamenný hrad vznikl patrně ve třetí čtvrtině 12. století za vlády Vladislava II. a původně sloužil jako opěrný bod královské moci. Nejstarší podobu připomíná především románská hranolová věž a rotundová kaple, objevená při průzkumu v roce 1964. Ve 13. století hrad získal mohutné opevnění, za Lucemburků se dále rozšířil a za Václava IV. vznikl jižní palác, dnes označovaný jako Hejtmanský dům. Výraznou proměnou prošel v době Šliků, kteří jej od roku 1434 drželi v zástavě a přetvořili ve své reprezentační sídlo v duchu pozdní gotiky a nastupující renesance. Po požáru v letech 1473 nebo 1474 následovaly rozsáhlé stavební úpravy. Od 16. století hrad spravovalo město a jeho význam postupně klesal. V letech 1797–1822 byl přestavěn na státní vězení, které zde fungovalo až do roku 1949. Přesto si areál zachoval protáhlou uzavřenou dispozici, řadu historických staveb i výraznou románskou věž, jež tvoří dominantu Lokte a údolí Ohře.