O místě
Na okraji Barchova stojí pozdně barokní, klasicizující pískovcové sousoší sv. Františka Xaverského z doby kolem roku 1760. Světec je zobrazen v životní velikosti jako zralý muž v jezuitském rouchu. Doprovázejí ho poutnické atributy – hůl, mušle na peleríně a klobouk s širokou krempou. U jeho nohou klečí malý chlapec v exoticky působící péřové suknici; výjev připomíná světcovo misijní působení a křest. Ruka, kterou měl František chlapce křtít, se nedochovala.
Sousoší spočívá na členitém hranolovém podstavci s reliéfní kartuší a erbem donátorky Marie Měnické z Červeněvsi, vdovy po Josefu Bertoldovi Sosnovci z Vlkanova. Právě erb pomáhá vznik díla datovat přibližně do let 1757–1763 a zároveň z něj činí cenný doklad místní heraldiky. Památka původně stála u lesa východně od Barchova, později byla poškozena při těžbě dřeva. Po restaurování v sochařské škole v Hořicích byla roku 2007 z bezpečnostních důvodů přemístěna na méně odlehlé místo na okraji obce. S nezvěstnou památkou byla ztotožněna až v roce 2024.
Sousoší spočívá na členitém hranolovém podstavci s reliéfní kartuší a erbem donátorky Marie Měnické z Červeněvsi, vdovy po Josefu Bertoldovi Sosnovci z Vlkanova. Právě erb pomáhá vznik díla datovat přibližně do let 1757–1763 a zároveň z něj činí cenný doklad místní heraldiky. Památka původně stála u lesa východně od Barchova, později byla poškozena při těžbě dřeva. Po restaurování v sochařské škole v Hořicích byla roku 2007 z bezpečnostních důvodů přemístěna na méně odlehlé místo na okraji obce. S nezvěstnou památkou byla ztotožněna až v roce 2024.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors