Mlýn vodní
O místě
Hrnčířův mlýn stojí u silnice z Českého Meziříčí do Opočna, na náhonu napájeném ze Zlatého potoka. Patrová zděná budova s obytnou a mlýnskou částí má jednoduché klasicizující fasády a sedlovou střechu. K nejvýraznějším detailům patří pískovcový vstupní portál se zelenou polychromií a vyřezávanými dveřmi nebo bedněná pavlač se sluncovým motivem. K severní straně přiléhá menší křídlo nad původním místem vodní turbíny.
Mlýn je písemně doložen už roku 1598 jako panský. Dnešní podoba vychází především z obnovy v roce 1740 a z úprav v 19. a první polovině 20. století. Roku 1862 jej získal Jan Hrnčíř a rod Hrnčířů zůstal jeho posledním mlynářským vlastníkem. Vývoj výroby připomíná mimořádně dobře zachované vybavení: v roce 1872 zde přibylo umělecké neboli amerikánské složení, roku 1893 válcová stolice a v roce 1903 Francisova turbína, která nahradila vodní kola. Ve mlýně se pracovalo až do 50. let 20. století. Objekt je cenným dokladem proměn mlynářské technologie i stavebního vývoje obce; před hrozící demolicí jej v roce 2019 zachránilo převedení na Společnost ochránců památek ve východních Čech.
Mlýn je písemně doložen už roku 1598 jako panský. Dnešní podoba vychází především z obnovy v roce 1740 a z úprav v 19. a první polovině 20. století. Roku 1862 jej získal Jan Hrnčíř a rod Hrnčířů zůstal jeho posledním mlynářským vlastníkem. Vývoj výroby připomíná mimořádně dobře zachované vybavení: v roce 1872 zde přibylo umělecké neboli amerikánské složení, roku 1893 válcová stolice a v roce 1903 Francisova turbína, která nahradila vodní kola. Ve mlýně se pracovalo až do 50. let 20. století. Objekt je cenným dokladem proměn mlynářské technologie i stavebního vývoje obce; před hrozící demolicí jej v roce 2019 zachránilo převedení na Společnost ochránců památek ve východních Čech.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors