Zámek

V severovýchodní části Mlýnického Dvora stojí bývalý renesanční zámek, dnes nenápadná patrová zděná budova s valbovou střechou. Vznikl na přelomu 16. a 17. století jako sídlo Schürerů z Waldheimu, významné sklářské rodiny, která v okolí provozovala sklářskou huť. K hutnímu statku patřil také dvůr, mlýn, pila, hospoda a několik poddanských usedlostí. Po zakoupení statku Dominikem Schürerem v roce 1612 zde zřejmě vznikla renesanční tvrz s kaplí a dřevěnou věží. Kaple byla později užívána jako kostel pro obyvatele osady. Rozvoj statku ukončil rok 1737, kdy jej s nemovitostmi a mlýny získali Lichtensteinové a vrchnostenský dvůr rozdělili mezi poddané; tím se vytvořil základ dnešního Mlýnického Dvora. Zámek v roce 1840 vyhořel a následně prošel úpravami, které změnily jeho původní vzhled. Přesto si zachoval část cenných klenutých interiérů a představuje důležitou připomínku dějin sklářství i drobných feudálních sídel na někdejší hranici Čech a Moravy.