O místě
Uvnitř se zachovalo obvyklé uspořádání se středovým mlatem a bočními pernami. Východní průčelí otevírají dvoukřídlá vrata, severní štít je uzavřený a bedněný. Dnešní eternitová krytina nahradila původní došky. Stodola je zachycena už na mapě stabilního katastru z roku 1837 a dendrochronologické datování dřeva ukázalo kácení stromů v letech 1790–1792. K jižní straně byla později, zřejmě kolem roku 1900 až v první třetině 20. století, připojena sloupová kolna. Díky výjimečnému zachování představuje stavba doklad velmi starého způsobu budování stodol, jehož význam přesahuje regionální měřítko.