Zámek

Děčínský zámek stojí na výrazném skalním ostrohu nad soutokem Labe, Ploučnice a Jílovského potoka. Rozsáhlý komplex vznikl postupnou přeměnou přemyslovského hradu, který ve 13. století sloužil jako hraniční strážní bod. Za pánů z Bünau prošel renesanční přestavbou a opevněné sídlo se změnilo v zámek. Významnou kapitolu jeho dějin představuje rod Thunů, jehož působení je s Děčínem spojeno po několik staletí.

Dnešní podobu určily především barokní a raně klasicistní úpravy. Rozsáhlá přestavba z let 1786–1803, vedená J. W. Koschem, sjednotila původně nestejně vysoká křídla kolem protáhlého nepravidelného nádvoří a vytvořila kompaktní fasády. Tehdy byl překlenut Orlí příkop, který začal sloužit jako prostor vinných sklepů, a v jihovýchodním křídle vzniklo divadlo s knihovnou. Západní průčelí orientované k Labi ozvláštňuje hranolová hodinová věž s cibulovou bání; její korouhev ve tvaru páva pochází z roku 1788. K cenným detailům patří také raně barokní vstupní portál s letopočtem 1674 a reprezentativní nádvoří s arkádami, kaplí a thunskými znaky. Po roce 1932 sloužil areál vojenským účelům, od roku 1992 prochází rozsáhlou obnovou. Zámek patří k nejvýznamnějším a umělecky nejhodnotnějším klasicistním zámeckým komplexům v severozápadních Čechách.