Děčínský zámek není jen jedna historická budova. Je to celý areál, v němž se během staletí vrstvily příběhy hradiště, středověkého hradu, barokního sídla, vojenských kasáren i postupně obnovované památky. Stojí na výrazném skalním ostrohu nad Labem, tedy na místě, které mělo odedávna strategický význam pro ochranu důležité obchodní cesty.
Po rozsáhlé obnově dokončené v roce 2025 se návštěvníkům ještě výrazněji představují také Dlouhá jízda, Růžová zahrada a sala terrena. K prohlídce zámku tak patří nejen interiéry, ale i cesta, zahrady a pohledy, které odhalují Děčín z neobvyklých úhlů.
Od hradiště k aristokratickému sídlu
Počátky opevnění sahají pravděpodobně až na konec 10. století. První písemná zmínka o hradišti pochází z roku 1128, kamenný hrad zde vznikl ve druhé polovině 13. století. V jeho držení se vystřídali mimo jiné Vartenberkové, jejichž sídlo bylo roku 1444 dobyto a vypáleno.
V 16. století přestavěli rytíři z Bünau dolní část hradu na renesanční zámek. Později se děčínské panství dostalo do rukou rodu Thun-Hohenstein, který je vlastnil od roku 1628 až do roku 1932. Právě Thunové vtiskli areálu podobu, kterou si s Děčínem spojujeme dnes. Na konci 17. století zahájili velkou barokní přestavbu a mezi lety 1786 až 1803 následovaly další úpravy podle návrhu Jana Václava Kosche. Zámek tehdy získal jednotnější barokně-klasicistní výraz a také hodinovou věž obrácenou k řece.
V 19. století se zámek stal významným kulturním a politickým místem. Pobýval zde například Fryderyk Chopin, který v září 1835 uvedl svůj valčík As-dur, později známý jako Děčínský valčík. Roku 1854 se zde zase uskutečnil diplomatický kongres za účasti Františka Josefa I., pruského krále a saského krále.
Dlouhá jízda vede k zahradám
Jedním z nejpůsobivějších prvků areálu je Dlouhá jízda, reprezentativní přístupová osa k zámku. Měří 292 metrů a její obvodové zdi dosahují místy výšky až 7,5 metru. Nejde přitom o obyčejnou cestu k bráně. Barokní architekti ji navrhli jako důstojný nástup k aristokratickému sídlu.
Obnova dokončená v roce 2025 se týkala arkádových zdí, bran i pískovcových chodníků, nového povrchu se dočkala také vozovka. Dlouhá jízda nyní znovu funguje jako výrazný přechod mezi městem a zámeckým světem.
Za zámkem leží Růžová zahrada, původně označovaná jako Lóžová. Vznikla při barokní přestavbě a zdobily ji sochy, kanálky a fontány. Současné jméno se ujalo po roce 1881, kdy zde zahradník Franz Josst mladší založil proslulé rosárium. Obnovená zahrada dnes nabízí přibližně 700 růží, včetně 16 historických odrůd, stovky cibulovin a množství trvalek.
Zahradu ohraničuje sala terrena s freskovou výzdobou datovanou rokem 1678. Nad ní stojí gloriet s galerií barokních soch. Z jeho prostoru se otevírá výhled na centrum Děčína, kostel Povýšení svatého Kříže i Kvádrberk. Jižní zahrady jsou odlišné: rozkládají se na svahu, kde bývaly vinice, a jejich součástí je čajový altán z roku 1737. V 19. století zde přibyly vytápěné skleníky. Podle městského zdroje se právě v Děčíně na území dnešní České republiky úspěšně pěstovaly banány; zdejší zahradnictví proslulo také orchidejemi a viktorií královskou.
Co opravdu ukrývá podzemí
Sklepení děčínského zámku není jednotný rozsáhlý labyrint, jak by mohly naznačovat místní pověsti. Jde o soubor prostor vznikajících v různých dobách. Dochovaly se zde například sklady potravin, mléka a vína, někdejší zámecký archiv, lednice u kuchyně, prostor pod Dělovou zahrádkou i nejhlubší část pod hodinovou věží.
Nachází se zde také středověká studna. Právě s ní se pojí legenda o tajné chodbě vedoucí pod Labem. Pro funkční chodbu tohoto typu však podle dostupných podkladů chybějí důkazy a její vybudování by bylo vzhledem k terénu i tehdejším technickým možnostem velmi nepravděpodobné. Při návštěvě je proto zajímavější sledovat skutečné stopy minulosti než hledat potvrzení romantické pověsti.
Z kasáren zpět k veřejnosti
Thunové prodali zámek v roce 1932 československému státu. Objekt pak sloužil jako kasárna a vystřídaly se v něm československá, německá, znovu československá i sovětská armáda, která zde působila v letech 1968 až 1991. Od roku 1991 patří městu Děčín a jeho obnova pokračuje po etapách.
Prohlídka parkánu a sklepení trvá přibližně hodinu a koná se jen několikrát ročně podle programu. Trasa není vhodná pro osoby se sníženou pohyblivostí. Zámek nabízí také klasické okruhy, rodinné a školní programy nebo haptické prohlídky. Otevírací doba zahrad, termíny sklepení i vstupné se mohou měnit, proto je vhodné ověřit aktuální informace před návštěvou.