Staré duby podél cest a odvodňovacích příkopů nejsou u Štěkně jen zelenou ozdobou krajiny. Jejich linie vytvářejí útočiště pro druhy vázané na vzrostlé stromy a patří k důvodům, proč zde vznikla přírodní památka. Jejím nejvýznamnějším živočišným obyvatelem je silně ohrožený tesařík obrovský.
Chráněná je krajinná struktura, nejen jednotlivé stromy
Území má oficiální název přírodní památka Štěkeň a rozkládá se na ploše 6,022 hektaru v široké nivě Otavy. Chráněné bylo vyhlášeno 18. prosince 2013. Předmětem ochrany jsou staré aleje a skupiny stromů spolu s prostředím, které poskytují na ně vázaným druhům. Nejde tedy jednoduše o soubor jednotlivých stromů označených za památné.
V převážně rovinaté krajině luk tvoří aleje výrazné liniové prvky. Vedou podél cest, silnic a odvodňovacích příkopů; jejich hlavní dřevinou je dub letní. Stromové řady propojují místa v krajině a připomínají její někdejší uspořádání, kdy hranice pozemků, vodní toky i hráze rybníků určovaly podobu okolí.
Duby a tesařík obrovský
Prohlédnout si mohutné stromy je na výletě snadné, jejich přírodovědný význam je ale méně nápadný. Tesařík obrovský je druhem, pro který jsou staré stromové porosty důležitým prostředím. Právě jeho ochrana je jedním z hlavních důvodů, proč se území sleduje a pečuje se o něj.
Plán péče uvádí, že tesařík byl na lokalitě zaznamenán už dříve, zároveň však hodnotil stav jeho populace jako nejistý. V době zpracování dokumentu se připouštělo, že mohl přežívat jen v malém zbytku populace. Z dostupných údajů proto nelze tvrdit, že se zde vyskytuje i dnes. Při procházce tak můžete vnímat především prostředí, které má pro vzácný hmyz význam, nikoli očekávat, že samotného brouka snadno zahlédnete.
Mezi loukami, kde bývaly rybníky
Výraznou součástí lokality je oboustranná alej podél silnice ze Štěkně směrem na Čejetice. Další vede cestou zvanou V alejích, mezi místy, kde bývaly rybníky Ohrádka, Buzov a Jablonka. Ty byly v roce 1860 vysušeny a jejich plochy se proměnily v louky. Dnešní otevřená krajina je tak výsledkem změn, které zde člověk prováděl, zatímco aleje zůstaly jejími důležitými orientačními liniemi.
Nejstarší stromy v alejích mohou být podle odhadu staré přibližně dvě stě let. Přesné datum jejich výsadby doloženo není, jejich věk však podtrhuje, jak dlouho už jsou součástí místní krajiny. Při cestě mezi Štěkní a Čejeticemi se střídají s loukami a příkopy a ukazují, že přírodní hodnotu nemusí mít jen rozsáhlé lesy nebo odlehlá území. Někdy ji uchovává i soustava stromů, která po generace doprovází běžné cesty.
Tip na klidnou procházku
Alejové cesty běžně využívají pěší i cyklisté. Plán péče uvádí, že jejich obvyklý provoz nemá na stav chráněného území významný vliv. Přírodní památka není vymezena jako místo s jednou návštěvní adresou ani s oficiální prohlídkovou trasou; pro orientaci poslouží okolí Štěkně a cesta směrem na Čejetice. Při pohybu krajinou stojí za to vnímat nejen samotné duby, ale i jejich návaznost na louky, příkopy a staré vodní plochy. Právě v tomto propojení spočívá osobitost alejí u Štěkně.