Na jednom výletě se tu potkávají dvě velmi odlišné podoby české minulosti. Burkovák u Nemějic na Písecku, známý také jako hora Tábor, připomíná dávné kultovní místo z doby halštatské. Sudoměř pak návštěvníka zavede do března roku 1420, kdy husitský oddíl využil rybníky, bahnitý terén a vozovou hradbu k obraně před početnějším protivníkem.
Nejde o jednu souvislou pěší trasu. Prakticky je lepší naplánovat si obě lokality jako dvě zastávky jednodenního výletu a mezi nimi přejet autem. Odměnou bude kombinace výhledů, archeologické záhady, rybniční krajiny a monumentální připomínky Jana Žižky.
Burkovák není jen kamenný kruh
Vrch Burkovák dosahuje nadmořské výšky přibližně 504 metrů. Na jeho vrcholové plošině se při archeologických výzkumech našly tisíce zlomků nádob a přibližně 1 500 drobných hliněných plastik. Mezi nálezy byly modely ptáků a dalších zvířat, cívky, ozubená kolečka nebo korálky.
Archeologové lokalitu vykládají jako kultovní místo z doby halštatské, zhruba z let 800 až 500 před naším letopočtem. Nálezy pravděpodobně souvisely s náboženskými a pohřebními obřady. Kůlové jámy navíc naznačují, že zde kdysi stávala dřevěná stavba. V okolí se nacházejí také dvě mohylová pohřebiště z doby bronzové a halštatské.
Na úpatí Burkováku stojí kamenný kruh, který může na první pohled působit jako pravěká megalitická památka. Ve skutečnosti jde o novodobou konstrukci z roku 2011. Kruhové uspořádání pouze napodobuje dávné kamenné stavby, nejde o dochovaný pozůstatek pravěkého kultu. K místu se nejkratší cestou přijíždí z Nemějic; u kruhu bývá možnost odstavení vozidla, aktuální stav a režim parkování je ale vhodné ověřit před cestou.
Sudoměř: když krajina pomohla porazit přesilu
Hlavní část výletu pokračuje u Sudoměře, místní části obce Čejetice. Právě tady se 25. března 1420 střetl husitský oddíl s početnějším vojskem. Husité ustupovali z Plzně směrem k Táboru a dostali se do situace, v níž jim místní terén poskytl nečekanou výhodu.
Skupinu tvořilo přibližně 400 lidí včetně žen a dětí. Doprovázelo ji dvanáct vozů a devět jezdců. Obránci postavili vozy na úzkém prostoru mezi rybníky Markovec a Škaredý. Druhý z rybníků byl tehdy vypuštěný, jeho podmáčené dno však představovalo pro těžce vyzbrojené protivníky značnou překážku.
Počet útočníků se v pramenech liší, bezpečně lze mluvit o několikanásobné přesile. Populární tradice někdy uvádí až dva tisíce mužů, odbornější odhady pracují přibližně se sedmi sty ozbrojenci. Sudoměř bývá označována za první významné vítězství husitů v poli. Na výsledku se ale nepodílel pouze Jan Žižka. Mezi veliteli se uvádějí také Břeněk Švihovský a další hejtmani.
Památník, který nepřehlédnete
Bitvu dnes připomíná šestnáct metrů vysoký památník Jana Žižky. Monument z kamenných kvádrů navrhl akademický sochař Emanuel Kodet, na stavbě se podílel František Kulíř. Dokončen byl v roce 1925, pět let po vzniku myšlenky připomenout pětisté výročí bitvy. Při slavnostním odhalení se podle dobových údajů sešly desetitisíce návštěvníků.
Přibližně dvě stě metrů od hlavního monumentu stojí čtyři dřevěné sochy husitských bojovníků. Jmenují se Břeněk, Jan, Mikuláš a Viktorín a symbolicky zastupují čtyři stovky účastníků husitského oddílu. Vznikly z dubu vyvráceného při bouři v roce 2011 a jejich autorem je Ivan Šmilauer.
Z místa je dobře čitelná krajina, která sehrála v bitvě zásadní roli. U památníku leží Markovec, směrem k soše Jana Žižky se otevírá prostor bývalého rybníka Škaredý. Hráz a vodní plochy dodnes pomáhají představit si, proč zde mohla vozová hradba fungovat tak účinně.
Výlet lze prodloužit k Řežabinci i dál
Památník je podle turistických informací přístupný celoročně a bez vstupného. Vede k němu zelená a modrá turistická značka, poblíž je parkoviště a místem prochází cyklotrasa 1072. Přijet lze také vlakem na zastávku Sudoměř u Písku, odkud je k památníku přibližně dva kilometry pěšky. Údaje o dopravě a parkování se mohou měnit, proto je dobré zkontrolovat aktuální mapu.
Okolí nabízí lavičky a prostor k odpočinku, zároveň je však třeba respektovat rybníky a citlivé mokřadní části. Nedaleko leží přírodní rezervace Řežabinec, kam lze výlet rozšířit. Sudoměř je také součástí Písecké hřebenovky, jejíž delší okruh vede přes Putim, Řežabinec, Ražice a Kestřany.
Zajímavou odbočkou jsou Mladějovice s bývalou školou připomínající dětství loutkáře Josefa Skupy. Před budovou stojí dřevěné postavy Spejbla, Hurvínka, Máničky a psa Žeryka. A kdo chce husitskou stopu v krajině sledovat i filmově, může si připomenout, že hráz mezi Markovcem a Škaredým posloužila jako jedno z míst natáčení filmu Jan Žižka.
Sudoměř je spojena také s několika pozdějšími příběhy. Pověst o ženách, které měly v bahně rozprostřít šátky, pleny nebo suknice a tím zmást protivníka, však není historicky doložená. Skutečná síla místa je působivá i bez legend: v krajině jsou stále patrné podmínky, díky nimž se menší oddíl dokázal ubránit přesile.