Jen málokterá drobná stavba dokáže vyprávět tolik o proměnách krajiny jako letohrádek Annaburg u Horšova. Kdysi stál uprostřed rybníka na umělém ostrůvku a sloužil vrchnosti jako místo odpočinku při návštěvách obory. Dnes se k němu návštěvníci vydávají po naučné stezce krajinou, z níž voda z velké části ustoupila.
Annaburg je součástí památkově chráněného areálu Horšovské obory, který leží v rovinaté krajině nedaleko Horšovského Týna. Nejde o velký zámek ani o běžně otevřenou turistickou atrakci. Jeho kouzlo spočívá spíše v měřítku, zasazení do krajiny a příběhu pozoruhodné obnovy.
Obora s rybníky a alejemi
Horšovská obora byla pravděpodobně založena roku 1593 Vilémem starším Popelem z Lobkovic. Od počátku nebyla jen prostorem pro chov zvěře, ale také pečlivě uspořádanou součástí šlechtického hospodářství a reprezentace. Její historické hranice dodnes z velké části připomíná kamenná ohradní zeď s branami.
Areál tvořily rybníky, vodní koryta, cesty a aleje. Po roce 1744 nechali tehdejší majitelé panství Trauttmansdorffové vybudovat lovecký pavilon, který dostal jméno Annaburg. Název je spojován s Marií Annou, druhou manželkou hraběte Františka Norberta Trauttmansdorffa, rozenou hraběnkou z Herberštejna.
Po vzniku pavilonu získala obora parkovější charakter. Rostly v ní dubové, lipové i ovocné aleje a chovala se zde srnčí zvěř, bažanti, zajíci nebo koroptve. Annaburg tak nebyl izolovanou stavbou, ale součástí promyšlené krajiny, v níž se potkával lov, odpočinek i reprezentace.
Gloriet uprostřed vody
Pavilon měl podobu drobného polygonálního glorietu s mansardovou střechou a lucernou. Odborné popisy jej řadí k rokokovým stavbám, někdy se však mluví obecněji o barokním loveckém pavilonu. Důležitější než přesné slohové zařazení je jeho působivé umístění: stál na umělém ostrůvku a s pevninou jej spojovala úzká cesta.
Vodní scenérie se v průběhu času proměnila. Rybník kolem letohrádku postupně vyschl a z ostrůvku se stalo mírné návrší. V 19. století okolí ještě doplňovala výrazná květinová výzdoba, později však zanikala i původní kompozice obory. Po stavebních úpravách v roce 1786 zmizela řada dalších rybníků a z rozsáhlejší vodní soustavy se dochovaly především dvě velké rybniční plochy a zbytky vodních koryt.
Z ruiny k obnovené památce
Zlom přišel po roce 1945, kdy se změnili majitelé a Annaburg přestal sloužit svému původnímu účelu. Bez pravidelné péče chátral, ve 20. století se zřítila střecha a pavilon se ocitl mezi ohroženými památkami. Z někdejšího odpočinkového místa zůstával jen obtížně čitelný pozůstatek šlechtické krajiny.
Obnova v letech 2007 až 2009 dala stavbě novou šanci. Významně se na ní podíleli žáci oboru Pozemní stavitelství SOŠ a SOU Horšovský Týn. Při práci vycházeli především z dobových fotografií a prakticky si tak vyzkoušeli záchranu historického objektu. Na obnovu přispěl také Plzeňský kraj.
Výsledkem není návrat k někdejší vodní scenérii, ale zachovaný pavilon, který znovu upoutá pozornost v krajině. Právě kontrast mezi obnovenou stavbou a dnes suchým návrším dobře ukazuje, jak se historické areály v průběhu staletí mění.
Tip na procházku Horšovskou oborou
Annaburg je jedním ze zastavení naučné stezky Horšovskou oborou. Trasa umožňuje vnímat letohrádek v širších souvislostech: návštěvníci mohou sledovat kamennou ohradní zeď, zbytky vodní soustavy, aleje i další části památkově chráněného komplexu, k němuž patří také poplužní dvůr a venkovská usedlost.
Stezku lze podle dostupných informací projít pěšky, projet na kole nebo absolvovat s kočárkem. Samotný interiér Annaburgu není běžně volně přístupný; případná návštěva objektu se řeší po telefonické domluvě se správou státního hradu a zámku Horšovský Týn. Nejlepší je proto brát letohrádek jako cíl příjemné výpravy do obory, nikoli jako samostatně otevřenou památku s pevnou otevírací dobou.