Státní hrad a zámek Horšovský Týn se 22. srpna stal celostátním centrem Hradozámecké noci. Letošní program nesl název Po stopách Mitsuko a připomněl pozoruhodný životní příběh Japonky, která se na přelomu 19. a 20. století provdala do evropského šlechtického rodu. Hlavní program probíhal od 17 do 21 hodin, tedy v čase, kdy se historická památka začíná měnit v působivé místo pro večerní návštěvu.
Od japonských bubnů po samurajské souboje
Nádvoří ožilo vystoupeními, která by návštěvníci v prostředí západočeského zámku možná nečekali. Program zahrnoval japonské bubnování souboru Wadaiko Yosa Yosa, ukázky samurajských soubojů skupiny Gorin a divadelní představení souboru Mamyarti. Nešlo přitom jen o sledování vystoupení. Zájemci si mohli vyzkoušet kaligrafii, skládání origami nebo výrobu ozdobných šňůr kumihimo.
Atmosféru doplňovala výstava bonsají a kaligrafií, půjčovna kimon i ochutnávka sushi a japonských koktejlů. Hradozámecká noc tak v Horšovském Týně spojila kulturní program s možností poznat japonské tradice prakticky a z různých stran. Pro rodiny s dětmi byly připraveny tvořivé aktivity, dospělé mohl zaujmout především historický a kulturní kontext celé akce.
Mitsuko jako most mezi Japonskem a Poběžovicemi
Ústřední postavou programu byla hraběnka Mitsuko Coudenhove-Kalergi. Narodila se v Japonsku, svou rodnou zemi však opustila po sňatku s Jindřichem Coudenhove-Kalergim. Život rodiny se následně spojil se západními Čechami a jejich domovem se stal zámek v Poběžovicích. Její příběh proto není jen exotickou epizodou evropské šlechty. Ukazuje, jak se v jednom regionu potkávaly rozdílné kulturní tradice, jazyky i společenské zvyklosti.
Právě v Horšovském Týně je možné tento příběh sledovat prostřednictvím samostatné expozice Mitsuko. Po druhé světové válce sem byla převezena pozůstalost rodu Coudenhove-Kalergi. Návštěvníci v ní najdou nábytek, obrazy, porcelán, rodinné fotografie i osobní předměty spojené s Mitsuko. K nejzajímavějším exponátům patří její šperkovnice, japonský porcelán nebo historické fotografie. Neobvyklým dokladem jejího života je také kresba vzniklá při rehabilitaci po prodělané mozkové mrtvici.
Expozici doplňují zápůjčky z Náprstkova muzea, například soška Buddhy a staroegyptský dřevěný obal mumie. Běžná prohlídka trvá přibližně 40 minut a vede přes nádvoří, kolem hradní kaple, historickými schodišti do vyšších pater a do zámecké věže. Trasa má 75 schodů, což je důležitá informace pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí.
Hrad, který se proměnil v zámek
Horšovský Týn nabízí silný zážitek i bez mimořádného programu. Původně raně gotický biskupský hrad vznikl přibližně v polovině 13. století. Po požáru v roce 1547 jej Jan mladší Popel z Lobkowicz nechal přestavět na renesanční zámek. Pozdější majitelé už areál zásadně nepřetvořili, a památka si tak uchovala mimořádně ucelenou podobu.
Od roku 1623 až do roku 1945 patřilo panství rodu Trauttmansdorffů. Dnes je areál státní památkou a od roku 1996 také národní kulturní památkou. Tvoří jej hlavní zámecká budova, purkrabský palác a rozsáhlý park. Ten má téměř čtyřicet hektarů a jeho dnešní podoba vznikala postupně: renesanční zahrada založená kolem roku 1550 byla v 19. století proměněna v anglický park a při úpravách na počátku 20. století získala přírodně krajinářský charakter.
Večerní návštěva jako začátek výletu
Park je volně přístupný z města a vybízí k procházce i mimo hlavní návštěvní sezonu. V jeho spodní části se nacházejí dva rybníky s upravenými cestami, v horní pak mimo jiné Gloriet. Ten vznikl přestavbou původní gotické hlásky a dnes slouží jako vyhlídková věž. K areálu patří také Loretánská kaple a Vdovský dům.
Hradozámecká noc je každoroční projekt Národního památkového ústavu, který obvykle na konci srpna symbolicky uzavírá hlavní návštěvnickou sezonu. V roce 2026 se podle aktualizovaných údajů zapojilo 142 historických objektů, z toho 97 památek ve správě NPÚ a 45 partnerských míst. V Plzeňském kraji se k akci připojilo jedenáct památek, mezi nimi například Kladruby, Kozel, Rabí, Švihov, Velhartice nebo Tachovský zámek.
Horšovský Týn tak letos nabídl více než jen večerní otevření zámku. Připomněl příběh ženy, která propojila Japonsko se západními Čechami, a ukázal, že poznávání českých památek může vést i k nečekaným kulturním souvislostem.