Na vrchu Vysoká, asi 471 metrů nad mořem a několik kilometrů západně od Kutné Hory, se potkávají tři různé podoby jediné krajiny. Stojí tu zřícenina barokního letohrádku Belveder, telekomunikační věž s rozhlednou a také velký kámen označovaný jako menhir. Výlet tak spojuje architekturu, výhledy i trochu novodobé spirituality.
Belveder je dnes volně přístupnou kulturní památkou. Z původního areálu zůstalo především obvodové zdivo, které působí romanticky, ale zároveň připomíná, jak okázalé místo tu kdysi bývalo.
Letohrádek pro slavnosti i rozjímání
Stavbu nechal v letech 1695 až 1697 vybudovat hrabě František Antonín Špork, majitel malešovského panství. Autorem byl pravděpodobně Giovanni Battista Alliprandi, žák slavného vídeňského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Belveder se proto někdy uvádí jako možná první Alliprandiho vlastní stavba v Čechách.
Podle tradované historky získal Špork peníze na stavbu výhrou v kartách během pobytu v Karlových Varech. Ať už se tato epizoda odehrála přesně takto, výsledkem byl neobvyklý komplex. Jeho čtvercové jádro se zkosenými rohy kryla vysoká osmiboká střecha se střešní věžičkou, odkud se nabízela vyhlídka do okolní krajiny.
V přízemí se nacházela kaple svatého Jana Křtitele, kuchyně a sklep. První patro tvořil velký sál a čtyři pokoje určené hraběti. Stavbu obepínala kruhová okrasná zeď a před hlavním vstupem stály poustevny. Západně od letohrádku pak v roce 1698 vznikla poustevna pro tři muže. O areál se starali nejprve oratoriáni a později augustiniáni z Lysé nad Labem.
Hostina, na kterou se nezapomnělo
Slavnostní otevření a vysvěcení kaple připadlo na 24. června 1697. Špork tehdy pozval šlechtu i téměř 20 000 poddaných ze svého panství. Na památku události vzniklo v Augsburku tisíc medailí ze slitiny stříbra a cínu.
Dobová líčení popisují hostinu v mimořádně velkorysém měřítku. Z mramorové kašny mělo téct víno, vypít se mělo šedesát sudů piva a připravovalo se velké množství masa a chleba. Kaple měla být neméně působivá: nad sochou svatého Jana Křtitele se nacházel motiv slunce fungující jako baldachýn a voda z něj měla proudit do kašny. Tyto podrobnosti známe z historických popisů a pozdějšího vyprávění, nikoli z dnešní zkušenosti s dochovaným interiérem.
Od opuštění k požáru
Špork prodal malešovské panství s Belvederem už v červenci 1699 Františku Antonínu Halleweilovi. Později přešlo na rod Osteina. Noví majitelé však letohrádek příliš nevyužívali a jeho význam postupně slábl. Poslední mniši odešli v roce 1796.
V roce 1797 nechal Friedrich Anton Ostein-Dalberg objekt znovu zastřešit. O necelé čtyři desetiletí později ale do stavby udeřil blesk. Požár 30. dubna 1834 Belveder těžce poškodil a k obnově už nedošlo. Místní tradice k události přidává i historku, podle níž nebyl požár včas ohlášen kvůli pálení čarodějnic. Jde však o pověst, ne o jistě doložené vysvětlení.
Zřícenina, která dostala další šanci
Romantická ruina mohla postupně zaniknout úplně. O její záchranu se od roku 2010 staral spolek Belveder. V letech 2010 až 2019 se podařilo narušené zdivo zajistit a konzervovat, aby se zpomalilo další chátrání. Nešlo o dostavbu do domnělé původní podoby, ale o citlivé uchování toho, co z areálu zbylo.
Na financování se podílely mimo jiné dotace Ministerstva kultury, městys Suchdol, obec Miskovice a společnost TPCA Kolín. Za záchranné práce získal spolek v roce 2019 ocenění Zlatá cihla v programu obnovy venkova Středočeského kraje. Současným vlastníkem zříceniny je městys Suchdol, který na její opravu přispěl také v roce 2022.
Dvě rozhledny a kámen s pověstí
Původní Belveder měl vlastní vyhlídkovou věžičku. Dnes její roli částečně přebírá nedaleká Rozhledna Vysoká, telekomunikační věž vybudovaná kolem let 2001 až 2002. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce přibližně 25 metrů vede 144 schodů. Za dobré viditelnosti se otevírá pohled na Kutnohorsko, Kolínsko, Čáslavsko i Polabí; v dálce se mohou objevit Říp, Bezděz, Ještěd, České středohoří, Železné hory nebo Krkonoše.
V okolí zříceniny leží také kámen, kterému návštěvníci podle místní tradice připisují schopnost zmírňovat bolesti zad, krční páteře a kloubů. Takové účinky nejsou medicínsky doložené. Dostupné údaje navíc naznačují, že nejde o pravěký menhir, ale spíše o novodobě vztyčený kámen; jeden katalogový záznam uvádí rok 2015, údaj však není potvrzený veřejnou institucí.
K Belvederu lze dojít z osady Vysoká nebo z Miskovic, přibližně jeden kilometr, případně po cestě od Mezholez, kde bývá možné zaparkovat. Z Kutné Hory sem vede zelená turistická značka. Zřícenina je přístupná celoročně, rozhledna má sezonní provoz závislý na počasí. Na návštěvu se hodí pevná obuv a před cestou je rozumné ověřit aktuální otevření věže. Výlet na Vysokou pak nabídne nejen výhled, ale i příběh místa, které během několika staletí prošlo od barokní slávy až k citlivě zachráněné ruině.