Na vyvýšenině nad Roztěží stojí zámek, který na první pohled působí jako uzavřený svět. Dnes je soukromým objektem spojeným s golfovým resortem Casa Serena a do areálu ani parku se bez předchozího svolení vstupovat nedá. Přesto má smysl se sem vydat. Historická hodnota Roztěže totiž neleží jen v budově, ale také v krajině kolem ní – v aleji, lesních průsecích, bývalých lázních a vazbě na nedaleký vrch Vysoká.
Lovecké sídlo s několika tvářemi
Počátky dnešního zámku sahají do roku 1669, kdy zde Jan Špork nechal vybudovat lovecké sídlo. O starším hradu nebo tvrzi, které se někdy s místem spojují, vyprávějí spíše pověsti; jejich skutečná existence není spolehlivě potvrzena. Jisté je, že Roztěž se v dalších staletích několikrát proměnila.
V letech 1826 až 1830 byl zámek rozšířen o patro v empírovém duchu a současně vznikl park. Na začátku 20. století následovala další výrazná přestavba podle návrhů vídeňského architekta Leopolda Bauera. Dnešní areál proto nelze jednoduše označit jen za barokní zámek. Jeho podobu utvářely různé stavební etapy a také představy jednotlivých majitelů o reprezentativním venkovském sídle.
Památkově chráněný celek zahrnuje mimo jiné kapli, hospodářskou budovu, terasy s plastikami, dvouramenné schodiště s grottou a bazénkem, terasovou zahradu, domek zahradníka i staré skleníky. Park založený jako francouzská zahrada se později měnil v přírodněji působící anglický park, který volně přecházel do okolních lesů.
Šporkovská krajina mezi Roztěží a Vysokou
Roztěž je zajímavá také jako možná součást širší komponované krajiny spojené se Šporky. Historické záměry měly propojovat zdejší sídlo s kaplí svatého Jana Křtitele na vrchu Vysoká. Osa vedla přes bažantnici, hájovnu, aleje a lesní průseky. V krajině se dodnes dochovaly jen části těchto struktur a jejich přesný význam zůstává předmětem odborného zkoumání.
Františku Antonínu Šporkovi je připisována také alej směrem k Vysoké, podle některých pramenů tvořená přibližně 1100 lipami. Nelze ji však vnímat jako dokonale zachovaný celek. Golfové hřiště i pozdější změny hospodaření část původních vazeb setřely. Právě neúplnost dochovaných stop ale dává výletu zvláštní rozměr: návštěvník si může zkusit představit, jak byla krajina kdysi záměrně uspořádaná.
Na vrchu Vysoká nechal Špork na konci 17. století postavit kapli svatého Jana Křtitele, známou také jako Belveder. Vysvěcena byla roku 1698, po zásahu bleskem však v roce 1834 vyhořela. Dnes z ní zůstaly ruiny, které připomínají někdejší výtvarně komponovaný vztah mezi stavbami a přírodou.
Zapomenuté lázně u železitého pramene
Severně od Roztěže se nachází další pozoruhodné místo – areál bývalých lázní s kaplí Panny Marie Pomocné, pramenem a někdejším hostincem. Kamenné lázně vznikly roku 1825. Měly osm pokojů a osm koupelen a využívaly železitou vodu. Poutní tradice místo spojovala se zjevením Panny Marie a s léčivou silou pramene; to však patří do oblasti lidových vyprávění, nikoli k ověřeným léčebným účinkům.
Zděná kaple vyrostla na místě starší dřevěné stavby a areál byl upravován také kolem roku 1830, kdy byla přistavěna loď. Lázně bývaly výletním cílem obyvatel Kutné Hory. Místní tradice připomíná návštěvy Josefa Kajetána Tyla a Jaroslava Vrchlického a spojuje Tylovy procházky v okolí s inspirací pro Fidlovačku i píseň Kde domov můj. Tuto souvislost je však vhodné brát jako tradovanou příběhovou vrstvu místa.
Co si z Roztěže odnést
Roztěž není památkou, kde by návštěvník strávil hodiny prohlídkou interiérů. Její kouzlo spočívá spíše v mozaice stop: v zámku pozorovaném z odstupu, v cestách mezi lesy, v ruinách na Vysoké a v pozůstatcích lázeňského areálu. Zámek se navíc objevil ve filmu Setkání v červenci Karla Kachyni i v televizním seriálu Život na zámku.
Při výletu je nutné respektovat oplocení soukromých pozemků i golfového areálu. Volně přístupné okolí se může měnit, stejně jako možnosti parkování nebo přístupu k prameni, proto je dobré ověřit si aktuální situaci před cestou. Jako výletní cíl ale Roztěž nabízí něco cennějšího než běžnou turistickou atrakci: možnost číst v krajině příběh několika staletí.