V Orlických horách dodnes stojí betonové objekty, které připomínají rozsáhlý československý plán obrany před nacistickým Německem. Právě této pevnostní linii a jejímu propojení s Pardubicemi bude věnována přednáška v Památníku Zámeček. Uskuteční se ve středu 21. října 2026 od 18 hodin v kinosále památníku.
Obrana, která měla vyrůst v pohraničí
Československé stálé opevnění se budovalo v letech 1935 až 1938. Původní představa počítala především s těžkými železobetonovými objekty, které měly vytvořit souvislou obrannou soustavu v pohraničí. Protože však na dokončení celého projektu nebyl dostatek času ani prostředků, začaly podél hranic rychle přibývat také jednodušší lehké objekty.
Orlické hory patřily k důležitým úsekům této obranné soustavy. V plánech se zde počítalo s desítkami objektů těžkého opevnění a s dělostřeleckými tvrzemi. Stavby měly zpomalit případný postup nepřítele, krýt důležité směry a umožnit armádě vést obranu z chráněných stanovišť.
Od řopíků k podzemním tvrzím
Přednášející PhDr. Ivan Fuksa z Vojenského historického ústavu Praha přiblíží nejen podobu jednotlivých staveb, ale také jejich plánování, konstrukci a obsazení. Pozornost se zaměří na rozdíl mezi lehkými objekty, známými jako řopíky, a mohutnými tvrzemi s rozsáhlým podzemím.
Výraznou ukázkou je tvrz Hanička u Rokytnice v Orlických horách. Vznikala v letech 1935 až 1938 a tvořilo ji šest objektů propojených podzemními chodbami. Patřily k nim tři pěchotní sruby, dělostřelecký srub, objekt pro dělostřeleckou věž a vchodový objekt. Hanička se řadí mezi pět československých tvrzí, které byly stavebně dokončeny.
Další významné tvrze vznikaly u Boudy, Hůrky a Adamu. Tvrz Adam byla zahájena v srpnu 1936 a počítalo se s jejím obsazením 6. praporem 19. hraničářského pluku. Na rozdíl od některých jiných objektů však dnes nejde o běžně přístupnou památku. Prostor je stále využíván jako vojenský muniční areál.
Co měla s opevněním společného města v zázemí
Výstavba pevnostní linie nebyla jen záležitostí odlehlých horských svahů. Vyžadovala stavební firmy, dopravu, materiál, pracovní síly i složitou organizaci. Pardubice v tomto příběhu vystupují jako důležité zázemí pro opevňovací práce v širším regionu. Přednáška se proto dotkne také hospodářských, dopravních a organizačních vazeb mezi městem a pohraniční výstavbou.
Součástí tématu je i podíl pardubických firem na opevňovacích pracích v letech 1936 až 1938. Konkrétní zakázky a rozsah zapojení jednotlivých podniků je třeba posuzovat podle archivních a odborných materiálů. Jisté však je, že budování opevnění představovalo významný technický i logistický úkol, který zasahoval daleko za hranice samotných stavenišť.
Nedokončená pevnostní soustava
Do podzimu 1938 se nepodařilo celý systém dokončit ani plně vyzbrojit. Příkladem je pěchotní srub K-S 14 na Králicku. Ten byl postaven už v roce 1936, ale před odstoupením pohraničí v říjnu 1938 nebyl plně vybaven. Mnichovská dohoda tak zastavila projekt ve chvíli, kdy část staveb čekala na technické dokončení a většina obranného systému nebyla připravena k plnému nasazení.
Dnešní návštěvníci mohou tuto kapitolu dějin poznávat přímo v krajině. Mezi nejvýraznější cíle patří tvrze Hanička, Bouda a Hůrka i objekty králického úseku. Přístupnost se u jednotlivých míst liší, a před samostatnou cestou je proto vhodné ověřit aktuální návštěvní režim.
Přednáška v památníku s jinou historickou vrstvou
Památník Zámeček s výstavbou prvorepublikového opevnění přímo nesouvisí. Nachází se na místě nacistického popraviště a připomíná především okupaci, heydrichiádu, odboj a 194 obětí popravených v roce 1942. Právě proto ale vytváří pro přednášku smysluplný historický rámec: připomíná dobu, před níž se československý stát snažil vybudovat obranu, i tragické události, které následovaly.
Akce se koná na adrese Průmyslová 558 v Pardubicích. Vstupné činí 50 Kč a podle městského kalendáře je místo přístupné vozíčkářům. Přednáška je určena především zájemcům o vojenské dějiny, technické památky a poznávání míst, v nichž se propojuje regionální příběh s dějinami celé republiky.