Jen málokteré místo v Pardubicích spojuje tak výrazný architektonický kontrast a tolik vrstev historie jako areál Zámečku. Na jedné straně stojí novorenesanční Larischova vila, původně letní sídlo šlechtické rodiny. Na straně druhé je pietní území s památníkem popraviště, kde za okupace zahynuly stovky lidí. Mezi těmito dvěma polohami se odehrává příběh aristokracie, války, odboje, poválečné armády i průmyslových dějin města.
Vila pro šlechtu a parforsní hony
Larischovu vilu nechal na okraji Pardubic vybudovat hrabě Jiří Larisch-Mönnich. Podle návrhu architekta Františka Schmor anze staršího vznikla v letech 1884 až 1885 jako obytné a reprezentativní letní sídlo. Její okolí se brzy stalo společenským centrem vysoké šlechty, mimo jiné díky parforsním honům. K areálu proto patřilo také zázemí pro chov a ustájení koní.
V roce 1897 vilu získal hrabě Alfons Henckel a rodina Henckelových ji vlastnila do roku 1928. Poté objekt několikrát změnil majitele, až v roce 1937 přešel do vlastnictví města Pardubice. Prostory následně využívala vojenská správa a během německé okupace zde působil policejní útvar. Z reprezentativního sídla se tak postupně stala součást kasárenského areálu.
Místo spojené s heydrichiádou
Nejtragičtější kapitola Zámečku se začala psát po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Na popravišti u vily bylo od 3. června do 9. července 1942 popraveno 194 lidí, převážně českých občanů z Pardubic a okolí. Mezi oběťmi byli také lidé spojení s vypálenými Ležáky.
Vila a její sklepení souvisejí s výslechy a vězněním osob napojených na domácí odboj a paraskupinu Silver A. Historické prameny v této souvislosti uvádějí také věznění obyvatel Ležáků, u tohoto údaje je však namístě opatrnost. Jisté je, že celý areál patří k důležitým místům, která připomínají nacistickou perzekuci na Pardubicku a širší síť odboje.
Po válce sloužil objekt ještě armádě, později se stal administrativní budovou národního podniku Tesla Pardubice. Po privatizaci přešel spolu s areálem na společnost Foxconn. Československá obec legionářská získala vilu v roce 2015, podle svého vyjádření spolu s přilehlým lesoparkem za symbolickou jednu korunu.
Dvě části jednoho pamětního areálu
Důležité je rozlišovat mezi samotnou Larischovou vilou a Památníkem Zámeček. Vila na adrese U Zámečku 549 prochází postupnou obnovou a podle aktuálních informací zůstává kvůli rekonstrukci uzavřená. Práce zahrnují mimo jiné sanaci věže, obnovu její střechy, opravy sklepních prostor, technických sítí i historických interiérových a truhlářských prvků. Larischova vila byla v roce 2019 prohlášena národní kulturní památkou.
Veřejnosti je naproti tomu přístupný samostatný Památník Zámeček na adrese Průmyslová 558. Moderní muzejní budova otevřená v roce 2021 stojí na místě bývalého popraviště a získala za své architektonické řešení dvě ocenění v soutěži Stavba roku 2022. S historickou vilou ji spojuje nejen poloha, ale především společné téma paměti a odboje.
Expozice, která pracuje s příběhy
Prohlídka Památníku začíná úvodním filmem a pokračuje expozicí věnovanou okupaci, heydrichiádě, domácímu i zahraničnímu odboji a paraskupině Silver A. Autentické dokumenty, fotografie, dobové nahrávky a osobní osudy dávají událostem konkrétní lidský rozměr. Součástí je také prostor připomínající vězeňskou kobku a pietní dvůr.
Návštěva nekončí uvnitř budovy. Z pietního prostoru lze dojít k původnímu žulovému pomníku na místě popraviště. Právě toto propojení moderního muzea s autentickým místem dodává areálu silnou atmosféru. Památník navíc pořádá pietní akty, přednášky, letní kino a další příležitostné programy.
Co má vzniknout v budoucnu
Cílem obnovy je vytvořit z Larischovy vily muzeum heydrichiády a domácího i zahraničního odboje. V přilehlém lesoparku se počítalo také s venkovní expozicí věnovanou výcviku československých parašutistů, školními programy a brannými aktivitami. Dříve se hovořilo o otevření vily v roce 2028, tento termín však není vhodné chápat jako potvrzené datum.
Zámeček tak dnes nabízí návštěvníkovi dvě vzájemně propojené zkušenosti: fungující muzeum a pietní území na jedné straně, historickou vilu v proměně na straně druhé. Je to místo pro každého, kdo chce poznávat Pardubice nejen jako město průmyslu a sportu, ale také jako důležitou kapitolu českých dějin 20. století.