Na Velkou Kvočnu se podle záznamu v lezeckém průvodci poprvé vystoupilo 23. října 1904. Stará cesta tehdy spojila jména Rudolfa Kauschky, F. Steppese a M. Fischera a zařadila Bezděčínské skály mezi místa, která připomínají úplné začátky severočeského pískovcového lezení. Dnes je oblast známá především mezi horolezci, přesto má co nabídnout i každému, koho zajímá neobvyklá krajina mimo hlavní turistické trasy.
Hřeben, který zvedly tektonické síly
Bezděčínské skály leží severně od části Bezděčín a tvoří část přibližně šest kilometrů dlouhého hřebene druhohorních pískovců. Ten se dělí do několika skalních oblastí, mezi nimiž jsou právě Kvočny a Bezděčínské skály. Lokalita má rozlohu zhruba 18,39 hektaru a od roku 1995 je registrována jako významný krajinný prvek.
Na první pohled jde o typickou pískovcovou oblast, její uspořádání je však méně obyčejné. Podloží tvoří převážně kvádrové cenomanské pískovce, jejichž původně vodorovné vrstvy byly během geologického vývoje vyzdviženy a nakloněny. Na některých místech jsou dokonce vzpřímené nebo překocené. Za touto proměnou stojí pohyby podél Lužického zlomu, které daly zdejšímu hřebeni jeho dnešní podobu.
Na skalách lze pozorovat železité povlaky, voštinové zvětrávání i hladké pískovcové plotny. Okolní les tvoří hlavně borovice a břízy, v podrostu se objevují borůvky a na skalních výchozech vřes. Právě kombinace lesa, otevřených skal a nepravidelně modelovaného hřebene dává místu jeho charakter.
Malá a Velká Kvočna
Nejvýraznějšími útvary jsou Malá a Velká Kvočna. Vedle nich se v širší oblasti objevují také Bezděčínská věž nebo Sestroňovická věž. Pro horolezce jde o součást samostatného pískovcového sektoru Bezděčín, který Český horolezecký svaz vede mimo hranice Chráněné krajinné oblasti Český ráj.
Velká Kvočna má v historii zdejšího lezení zvláštní postavení. Evidovaný výstup z roku 1904 připomíná dobu, kdy se pískovcové věže zdolávaly bez dnešního zázemí a kdy se teprve formovala pravidla lezení v severních Čechách. Rudolf Kauschka se později stal jedním z významných průkopníků tohoto sportu. Působil a zanechal prvovýstupy v Jizerských a Lužických horách i v Českém ráji; své zkušenosti shrnul také v knize Wandern und Klettern z roku 1924.
Historická Stará cesta na Velkou Kvočnu je dnes uváděna v obtížnosti V. Její spodní část má podle současných popisů zabetonované chyty a bývá zarostlá mechem. To je důležitá informace především pro pochopení historie oblasti, nikoli pozvánka k samostatnému pokusu. Pískovec je citlivý materiál a lezení v něm vyžaduje zkušenost, vhodné podmínky i respekt k místním pravidlům.
Současný lezecký terén a nová ferrata
V sektoru se dnes nacházejí také další pojmenované věže a stěny, například Frýdštejnská věž, Malá frýdštejnská, Jehlan, Quaker nebo Velká zarostlá. Vedle tradičních lezeckých cest zde působí i soukromý projekt Skály Bezděčín. Ten nabízí kurzy a via ferratu na Bezděčínské a Sestroňovické věži.
Ferrata vede po fixním ocelovém laně a představuje jiný typ zážitku než historické výstupy na Kvočny. Je přístupná po předchozí registraci u provozovatele a návštěvník potřebuje minimálně helmu, úvazek a ferratový tlumič pádu. Zajištěná cesta se navíc vztahuje ke konkrétním věžím a nelze ji zaměňovat za volný přístup ke všem skalám v okolí.
Výlet, který vyžaduje ohleduplnost
Bezděčínské skály nejsou klasickým turistickým cílem s jedinou značenou trasou. K lezeckému sektoru se přijíždí po silnici z Hodkovic nad Mohelkou směrem na Frýdštejn. V Bezděčíně se odbočuje k zemědělskému areálu a dále pokračuje polní cestou k lesu. Přesné místo není vhodné chápat jako běžnou veřejnou adresu.
Podstatné je také to, že skály leží na soukromých pozemcích různých vlastníků. Pohyb v lokalitě proto musí respektovat přístupové možnosti i aktuální režim konkrétního sektoru. Na pískovci se neleze za vlhka nebo po dešti; pravidla pro areál Skály Bezděčín upozorňují také na zákaz vstupu za bouřky, sněhu a ledu. V sektoru Bezděčín je zároveň uváděn zákaz používání magnézia. Kdo sem míří za krajinou nebo historií, měl by proto vnímat Bezděčínské skály nejen jako zajímavý přírodní útvar, ale i jako křehké místo s dodnes živou horolezeckou tradicí.