Rok 1061 se v dějinách Bíliny pojí s vysvěcením kostela sv. Petra, jak událost zaznamenal kronikář Kosmas. Podle jeho vyprávění se obřadu účastnili kníže Vratislav a biskup Šebíř. V Bílině tehdy působil správce Mstiš, který měl u kostela dvorec. Zpráva nabízí pozoruhodný pohled do raných dějin města, sama o sobě ale neříká, že dnešní kostel vypadá stejně jako stavba vysvěcená před téměř tisíci lety.
Stavba s proměnlivou tváří
Kostel je orientovaná trojlodní bazilika s věží, západní předsíní a polygonálním chórem. Jeho siluetu dotvářejí opěrné pilíře a lomená okna. Tyto prvky pomáhají číst stavbu jako výsledek více stavebních etap, nikoli jako dílo vzniklé najednou podle jediného plánu.
Dnešní podoba chrámu souvisí především s přestavbou v letech 1573 až 1575. Předcházela jí pohroma, která postihla celé město: Bílina v roce 1568 vyhořela. Požár tak tvoří důležitý předěl nejen v příběhu kostela, ale i v proměnách historického centra. Starší vrstvy zde přesto zůstávají součástí jeho historie, i když je současná podoba stavby nezobrazuje beze změn.
Archeologie v okolí chrámu
Podoba kostela není jediným způsobem, jak poznávat jeho minulost. V září a říjnu 2011 proběhl v historickém centru záchranný archeologický výzkum spojený s budováním trasy teplovodu. Výkop měřil přibližně 420 metrů a archeologové prozkoumali plochu asi 600 metrů čtverečních. Práce zasáhly také bezprostřední okolí kostela.
Mezi nálezy byly opracované opukové kvádříky, malta a omítka. Podle muzejního popisu mohou ukazovat na pozůstatky kamenné architektury, která byla později rozebrána. Z dostupných informací však nelze bezpečně určit, jak konkrétně tato architektura vypadala ani zda šlo přímo o některou z podob kostela. I tak nálezy připomínají, že pod dnešními ulicemi a jejich okolím se skrývají další stopy po proměnách města.
V srdci historické Bíliny
Kostel stojí v historickém jádru, které je součástí městské památkové zóny. Tu utváří také Mírové náměstí a Lobkovický zámek. Při procházce centrem proto chrám nepůsobí jako osamocená památka: je jedním z orientačních bodů místa, jehož historii lze vnímat v souvislostech. Od kronikářské zprávy o raně středověké Bílině vede cesta přes požár a pozdější přestavbu až k archeologickým stopám objeveným při pracích v ulicích.
Kostel je veden jako arciděkanský a konají se v něm pravidelné bohoslužby. Jejich aktuální časy je vhodné před návštěvou ověřit u farnosti, protože se mohou měnit; obecná návštěvní doba pro prohlídky není v dostupných údajích stanovena. Diecézní katalog uvádí, že kostel není bezbariérově přístupný. Najdete jej v Seifertově ulici.