Model o průměru pouhých 421 milimetrů může rozhodnout o podobě jedné z největších energetických staveb v Česku. V hydraulické laboratoři společnosti Litostroj Engineering v Blansku se testuje zmenšená reverzní Francisova turbína pro plánovanou přeměnu části elektrárny Orlík na přečerpávací zdroj.
Skutečný stroj bude mít průměr přibližně pět metrů. Model je třináctkrát menší, přesto na něm technici ověřují vlastnosti, které budou pro budoucí provoz zásadní. Zkoušky byly oficiálně zahájeny 28. srpna 2026 ve spolupráci společností ČEZ a Litostroj Engineering.
Jak se z Orlíku stane zásobárna energie
Vodní elektrárna Orlík dnes vyrábí elektřinu při průtoku vody z Orlické nádrže. Po modernizaci se dvě ze čtyř jejích výrobních jednotek budou moci pohybovat i opačným směrem. Při přebytku elektřiny v síti začnou fungovat jako čerpadla a vytlačí vodu z níže položené nádrže Kamýk zpět do Orlíku.
Jakmile spotřeba vzroste, voda se nechá proudit opačně. Přes turbíny se vrátí do Kamýku a vyrobí elektřinu. Princip připomíná velkou dobíjecí baterii, jen místo chemických článků využívá výškový rozdíl a potenciální energii vody.
Podle plánů ČEZ by modernizovaný Orlík mohl jednorázově uložit až 750 MWh energie, což odpovídá přibližně denní spotřebě 80 tisíc českých domácností. Celkový instalovaný výkon elektrárny přitom zůstane na hodnotě 364 MW. Změní se hlavně způsob využití části soustrojí a k výrobní funkci přibude akumulace.
Co ukáže zmenšený model
Modelové zkoušky nejsou zmenšenou demonstrací pro návštěvníky, ale přesným technickým ověřením před výrobou skutečné turbíny. Laboratoř sleduje například hydraulické vlastnosti, energetickou účinnost, tlakové pulsace, síly působící na lopatky nebo stabilitu stroje při různých režimech.
Data získává automatizovaný počítačový systém a měření probíhá podle mezinárodní normy IEC 60193, která stanovuje pravidla pro přejímací zkoušky hydraulických strojů na fyzikálních modelech. Výsledky mají pomoci odhalit případné problémy dříve, než se začne vyrábět zařízení určené pro elektrárnu.
Litostroj Engineering je podle svého profilu generálním dodavatelem projektu. V Blansku zajišťuje především hydraulický návrh a fyzikální ověření, zatímco skutečné turbíny má vyrobit závod společnosti ve Slovinsku. Dokončení modernizace Orlíku je plánováno na rok 2033 a investice má podle ČEZ dosáhnout přibližně osmi miliard korun.
Nová kapitola elektrárny z éry Vltavské kaskády
Orlík vznikal v letech 1954 až 1962. Jeho betonová hráz je vysoká 91,5 metru a dlouhá 450 metrů. Elektrárnu tvoří čtyři vertikální soustrojí, původně vybavená Kaplanovými turbínami o výkonu 91 MW.
Modernizací projdou všechna čtyři soustrojí. Dvě původní Kaplanovy turbíny nahradí Francisovy turbíny a další dvě reverzní Francisovy turbíny s čerpadlovým režimem. Orlík přitom nebude fungovat izolovaně. S níže položeným Kamýkem už dnes tvoří energetický tandem, protože Kamýcká nádrž pomáhá vyrovnávat průtoky z Orlíku.
Po dokončení se Orlík zařadí mezi velké české přečerpávací elektrárny vedle Dlouhých Strání, Dalešic a Štěchovic. Půjde zároveň o nejvýraznější tuzemskou hydroenergetickou stavbu za několik desetiletí. Práce mají probíhat po etapách, aby během modernizace zůstaly vždy dvě ze čtyř jednotek v provozu.
Blansko má k vodním turbínám blízko
Pro Blansko nejde o náhodně vybrané místo. Výroba vodních turbín má ve městě více než stoletou tradici. První turbína byla v místním závodě vyrobena už v roce 1904 a zdejší průmysl se později specializoval na turbíny Francisovy, Peltonovy i Kaplanovy.
S blanenskými strojírenskými předchůdci spolupracoval také profesor Viktor Kaplan při vývoji turbíny, která nese jeho jméno. Původní desetilopatkové kolo Kaplanovy turbíny z Orlíku získalo zlatou medaili na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. Dnešní orlická soustrojí už používají modernější osmilopatková kola.
Blanenská hydraulická laboratoř byla uvedena do provozu na konci roku 2011. Má dvě univerzální zkušební stanice, na kterých lze nezávisle testovat modely vodních strojů ve vertikálním i horizontálním uspořádání. V minulosti zde ověřovali zařízení pro projekty v Indii, Kostarice, Turecku, Skandinávii a dalších zemích. Laboratoř se podílela také na vývoji oběžného kola pro přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně.
Co může v Blansku vidět návštěvník
Samotná laboratoř v areálu na adrese Horní Lhota 149 není běžně přístupnou turistickou atrakcí. Veřejné návštěvní hodiny nejsou uvedeny, takže případnou exkurzi je nutné předem domluvit s provozovatelem. Testovaný model proto zatím zůstává především odborným zařízením.
Na průmyslovou historii města se lze lépe podívat v Muzeu Blanenska na zámku, jehož expozice připomínají mimo jiné místní výrobu a uměleckou litinu. Zajímavým prvkem industriálního dědictví je také okolí někdejšího ČKD Blansko s plastikou Ares. A kdo chce vidět samotný Orlík, musí zamířit k Solenicím na Příbramsku; elektrárna nabízí virtuální prohlídku a za určitých podmínek také exkurze.