Na první pohled může Buštěhradský zámek působit jako pozoruhodná regionální památka. Jeho příběh však sahá mnohem dál. V letech 1833 až 1837 zde žil sesazený francouzský král Karel X. se svým vnukem Jindřichem. Spolu s nimi na zámku pobýval také Joachim Barrande, Jindřichův vychovatel, který později proslul jako geolog a paleontolog a svůj život spojil s Čechami.
Královský exil v Buštěhradě
Karel X. se po politických otřesech ve Francii ocitl mimo svou zemi a Buštěhrad se stal jedním z míst jeho exilu. Pobyt francouzského panovníka dává zámku neobvyklý evropský rozměr: nejde jen o někdejší šlechtické sídlo, ale také o místo, kde se na čas setkaly velké dějiny s každodenností středočeského města.
Během králova pobytu navštívil Buštěhrad také francouzský spisovatel François-René de Chateaubriand. Přítomnost těchto osobností připomíná, že zámek byl v první polovině 19. století součástí širšího kulturního a politického světa. Pro návštěvníka je přitom zajímavé právě toto spojení: za zdmi dnešního městského areálu se odehrával příběh evropského exilu, vzdělávání i vědecké dráhy.
Od starého hradu k baroknímu zámku
Buštěhradský zámek nevznikl na prázdném místě. Stojí v sousedství staršího hradního areálu, jehož pozůstatky připomínají středověké kořeny města. Podle městské naučné stezky byl při stavbě nového sídla využit také materiál ze zanikajícího hradu. Při procházce Buštěhradem je proto dobré rozlišovat mezi barokním zámkem, starším hradem a takzvaným Příčním palácem, které se nacházejí v historickém jádru města.
Stavbu nového zámku zahájila roku 1699 Anna Marie Františka, kněžna Sasko-lauenburská a pozdější velkovévodkyně Toskánská. První etapu vedl stavitel Jindřich Klingenleitner. V polovině 18. století se areál výrazně rozrostl. V letech 1747 až 1754 byl rozšířen ve stylu vrcholného baroka a na jeho podobě se podíleli Kilián Ignác Dientzenhofer, Anselmo Lurago a stavitel František Keymel.
Podoba, kterou známe dnes
Rozhodující proměna přišla mezi lety 1812 a 1816. K hlavní budově byla přistavěna dvě postranní křídla a zámek získal charakteristickou trojkřídlou podobu. Pozdější úpravy se řadí ke klasicismu, někdy se v souvislosti se zámkem hovoří také o pozdně klasicistních či empírových prvcích. Právě spojení barokního základu a klasicistní přestavby dává areálu jeho osobitý vzhled.
K památkově chráněnému celku patří vlastní zámek, park, ohradní zdi a také kostel Povýšení svatého Kříže, který vznikl z původní zámecké kaple. Zámecký areál tak není izolovanou budovou, ale součástí historické struktury Buštěhradu. Jeho poloha v jihovýchodní části města, na svahu nad starším jádrem, nabízí přirozené pokračování procházky ulicemi a kolem dalších památek.
Od chátrání k postupné obnově
Po vzniku Československa byl velkostatek zestátněn. Zámek následně sloužil různým účelům: fungoval zde například okresní sirotčinec, státní statek, archiv, škola, mateřská škola, knihovna nebo hudební škola. Za druhé světové války objekt využíval německý Wehrmacht. Střídání funkcí se podepsalo na jeho stavu a po roce 1989, kdy přešel do soukromých rukou, zámek dále chátral.
V roce 2003 jej získalo město Buštěhrad. Začalo s nejnutnějšími záchrannými pracemi a postupnou obnovou. Plánovaná rozsáhlá rekonstrukce za účasti Středočeského kraje se po korupční kauze spojené se zadáním veřejné zakázky neuskutečnila; krajská část byla později podle města navrácena městu. Obnova proto pokračuje po etapách. Západní křídlo dnes slouží městskému úřadu a knihovně a areál se využívá také pro kulturní a společenské akce.
Park a procházka městem
Zámecký park byl obnoven a zpřístupněn v roce 2012. Je součástí památkově chráněného areálu a představuje příjemný cíl i v době, kdy nejsou běžně otevřeny všechny vnitřní prostory zámku. Přístupnost interiérů a aktuální program je vhodné před návštěvou ověřit u města, protože zámek není podle dostupných informací provozován jako památka s pravidelnými prohlídkami celého objektu.
Nejlépe lze Buštěhradský zámek poznat jako součást širší procházky. Městská Stezka historií Buštěhradu propojuje zámek s pozůstatky starého hradu, kostelem, muzeem Oty Pavla a dalšími místy. Návštěva tak nabídne nejen architekturu a park, ale i příběh města, které na relativně malém prostoru uchovává stopy středověku, barokní šlechty, francouzského královského exilu i moderní snahy o záchranu památek.