Na zahradě Horákova statku bylo v noci z 9. na 10. června 1942 zastřeleno 173 lidických mužů a chlapců starších patnácti let. O několik dní později nacisté násilně rozdělili lidické ženy a děti. Ženy deportovali do Ravensbrücku, většinu dětí odvezli do vyhlazovacích táborů a 82 z nich zavraždili v plynových vozech v Chełmnu nad Nerem.
Samotná obec s více než pěti sty obyvateli byla vypálena a následně srovnána se zemí. Zmizel kostel svatého Martina, domy i hřbitov. Terénní úpravy skončily v roce 1943 a po původních Lidicích zůstala holá pláň. Právě tato prázdnota je dnes jedním z nejsilnějších prvků návštěvy Památníku Lidice ve Středočeském kraji.
Od muzea k pozůstatkům původní obce
Pietní území není uzavřená výstavní místnost, ale rozsáhlá krajina, kterou návštěvník prochází. Trasa vede od muzea kolem glorietu, fragmentů původních staveb a základů kostela, školy a Horákova statku. Připomíná tak konkrétní podobu obce, nikoli jen obecné dějiny druhé světové války.
U společného hrobu lidických mužů stojí díla, která tragédii vyjadřují bez potřeby mnoha slov. Patří k nim truchlící žena od Bedřicha Stefana nebo plastiky Karla Lidického a Karla Hladíka. Z pietního území lze přes Růžový sad pokračovat do nové obce Lidice, jejíž základní kámen byl položen v roce 1947 přibližně 300 metrů od původního sídla. První domy začaly růst o rok později.
82 dětských postav a sad plný růží
Nejvýraznější uměleckou připomínkou je Památník dětských obětí války. Sousoší sochařky Marie Uchytilové tvoří 82 dětských postav – symbolický počet lidických dětí zavražděných v Chełmnu. První sochy byly instalovány v roce 1995, celé dílo bylo dokončeno v roce 2000. Autorka je věnovala nejen dětem z Lidic, ale všem dětským obětem druhé světové války.
V roce 2026 se připravuje restaurování sousoší. Ve veřejné sbírce se podařilo získat přes pět milionů korun, původní záměr však počítal s náklady přesahujícími dvanáct milionů. Proto se připravuje nový záchranný průzkum a upravený restaurátorský záměr. Zařazení projektu mezi priority ministra kultury potvrzuje jeho význam, konkrétní harmonogram a způsob financování se však mohou ještě měnit.
Mezi původními a novými Lidicemi se rozkládá také Růžový sad míru a přátelství. Vznikl v roce 1955 z iniciativy britského poslance sira Barnetta Strosse a spolku Lidice budou žít. Na ploše tří a půl hektaru zde roste více než 24 tisíc růžových keřů ve 240 odrůdách. Tři velikostní skupiny růží připomínají muže, ženy a děti. Sad je proto nejen upravenou zahradou, ale také obrazem života, který pokračuje navzdory zničení původní obce.
Paměť, která se proměňuje v současnosti
Muzejní expozice A nevinní byli vinni… využívá archivní fotografie, filmové záběry, dochované předměty i světelné projekce. Návštěvník se tak setká s konkrétními lidmi a každodenností obce před tragédií, stejně jako s průběhem nacistické perzekuce. Expozice je dostupná v několika jazycích a nově také v kompletním překladu do českého znakového jazyka s titulky.
V Lidické galerii je uložena Lidická sbírka moderního umění, která vznikla díky mezinárodní výzvě z roku 1967. Aktuálně zde mohou návštěvníci podle plánovaných termínů navštívit výstavu NHK Collection Lidicím, představující 65 děl ze sbírky Humy Kabakci, nebo 54. ročník Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice. Ta v roce 2026 pracuje s tématem Kniha a představuje práce dětí ze 70 zemí.
Památník nabízí také programy pro školy, badatelské materiály, besedy a interaktivní web s 3D modelem starých Lidic. K současným připomínkám patří i akce Světla z oken lidických domů, při níž lidé zapalují svíčky na místech zaniklých stavení a symbolicky tak vracejí světlo jednotlivým rodinám a domovům.
Jak návštěvu naplánovat
Areál je kulturní památkou od roku 1962 a národní kulturní památkou od roku 1995. Muzeum, galerie, rodinný domek i venkovní pietní území jsou podle aktuálních údajů přístupné denně, běžně od 9 do 17 hodin; před cestou je vhodné ověřit případné změny. Vstupenka zahrnuje muzeum, galerii, rodinný domek, pietní území i Růžový sad.
Prohlídka není krátkou zastávkou u jediného pomníku. Areál kombinuje venkovní prostor s několika expozicemi a vyplatí se na něj vyhradit více času. Pietní území a muzeum jsou bezbariérové, u dalších částí mohou návštěvníci využít asistenci pracovníků. Parkování je možné u muzea nebo zdarma u Lidické galerie. Nejdůležitější je však přijít s vědomím, že Lidice nejsou turistickou atrakcí, ale místem, kde se české dějiny dají vnímat přímo v krajině.