Na první pohled může Čepička působit jako obyčejný zalesněný vrch západně od Předklášteří. Kdo ale začne sledovat terén, objeví rozsáhlé valy, příkopy a plošinu, která prozrazuje někdejší stavební záměr. Přibližně kilometr od kláštera Porta coeli tu vznikalo opevnění hradního charakteru. Nikdy však nebylo dokončeno.
Velký plán nad klášterem
Čepička se nachází na výšině nad klášterem Porta coeli, významným cisterciáckým areálem založeným roku 1233 královnou Konstancií, vdovou po Přemyslu Otakarovi I. Opevněný areál měl podle archeologických zjištění oválný půdorys přibližně 150 krát 75 metrů. Ústřední plošinu obepínaly dva okružní příkopy s valy, které jsou v terénu dodnes patrné.
V severní části jádra stála zděná budova o rozměrech asi 7 krát 11 metrů. Byla podsklepená a část sklepa byla vytesána přímo do skály. Nacházela se v něm okrouhlá cisterna na vodu, k níž vedla z jihovýchodu schodišťová šíje. Mezi nejvýraznější kamenné pozůstatky patří také zdivo či základy malé bašty.
Právě kombinace mohutných zemních prací a nedokončených kamenných staveb dává Čepičce její zvláštní charakter. Nejde o hrad, který by se dochoval v podobě romantické zříceniny. Je to spíš archeologická mapa ukrytá v lese, kterou je třeba číst z tvaru svahů, prohlubní a vystupujícího zdiva.
Neřešily opevnění řeholnice, ale Pernštejnové
Starší regionální tradice spojovala vznik Čepičky s cisterciačkami. Podle tohoto výkladu měly řeholnice budovat útočiště před husitským nebezpečím. Archeologický výzkum vedený Ludvíkem Belcredim v letech 1983 až 1986 však tento obraz korigoval.
Pravděpodobnější je, že opevnění založili Pernštejnové někdy mezi lety 1428 a 1437. Po husitském vyplenění Porta coeli a ústupu řeholnic dočasně ovládli opuštěné klášterní statky. Čepička tak mohla být součástí jejich mocenského a obranného zajištění území, stejně jako místem, odkud bylo možné kontrolovat přístupové cesty v okolí.
Plán zřejmě počítal s rozsáhlejším a pevnějším areálem, než jaký se podařilo dokončit. Důvod, proč práce ustaly, není podle dostupných podkladů zcela jasný. Jisté je především to, že lokalita zůstala rozestavěná a po obnově kláštera nejspíš ztratila svůj původní význam. O využití části kamene při opravách klášterních budov se v regionálních popisech hovoří jako o uváděném výkladu, nikoli jako o bezpečně doloženém faktu.
Co odhalil archeologický výzkum
Výzkum Čepičky neznamenal jen hledání jednotlivých zdí. Pomohl především pochopit celkové uspořádání místa a jeho stavební historii. Valy a příkopy ukazují na promyšlený obranný systém, zatímco odkrytá budova s cisternou dokládá, že se počítalo s delším pobytem lidí, ne pouze s krátkodobou strážní funkcí.
Výsledky výzkumu byly později důležité i pro poznání samotného Porta coeli. Na práce na Čepičce navázal v letech 1987 až 1992 archeologický výzkum klášterního areálu. Obě lokality tak vyprávějí jeden příběh: o násilném přerušení klášterního života, dočasném převzetí panství a následné obnově.
Dnes je přitom snadné terénní stopy přehlédnout. Les zakrývá většinu prostoru a návštěvník zde neuvidí výraznou dominantu. Když ale ví, že hledá okružní příkopy, valy, centrální plošinu nebo pozůstatky bašty, začne místo působit mnohem srozumitelněji.
Výlet z Předklášteří
Čepička je vhodným cílem pro ty, kdo chtějí spojit návštěvu známé památky s méně nápadným místem mimo hlavní turistické trasy. K opevnění se chodí z Předklášteří po lesních a polních cestách, přičemž přímo k lokalitě podle dostupných podkladů nevede klasická značená turistická trasa. Jedna z popsaných okružních vycházek měří přibližně 3,8 kilometru.
Praktickou pomůckou je offline mapa nebo navigace. Závěrečný přístup může vést po nezpevněné cestě a pěšině, proto se hodí pevná obuv, zvlášť po dešti a v období bujné vegetace. Na úpatí vrchu se nachází aktivní kamenolom. Do jeho provozních prostor není možné vstupovat a při plánování trasy je nutné respektovat případná omezení.
Nejlépe návštěvu Čepičky doplní prohlídka Porta coeli a Podhoráckého muzea. Ze svahů a luk pod vrchem se mohou otevřít pohledy na Předklášteří, Tišnov, klášter i Květnici. Samotný lesní vrchol však nabízí jiný druh zážitku: místo, kde se historie neukazuje ve velkých zdech, ale v nenápadných tvarech krajiny a v příběhu nedokončeného hradu.