Českokrumlovská zámecká jízdárna patří k ojedinělým dokladům vídeňského rokoka v českých zemích. Nenápadněji než hlavní zámecké budovy stojí u zámecké zahrady, její význam je však mimořádný. Stavba nebyla pouze reprezentativním doplňkem aristokratického sídla. Vznikla jako praktický prostor pro výcvik koní a jezdců v zimě a za nepříznivého počasí, kdy nebylo možné využívat venkovní cvičiště.
Součást proměny zámku podle vídeňského vzoru
Jízdárna vznikla v polovině 40. let 18. století, nejčastěji se uvádí období 1743/1744 až 1746. Byla součástí rozsáhlé proměny českokrumlovské rezidence za knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku. Ten chtěl sídlo přiblížit vkusu vídeňského dvora, a právě v této době se v Krumlově prosazovaly prvky vídeňského rokoka.
Na podobě stavby se podílel vídeňský architekt Andreas Altomonte, který navrhl některé architektonické prvky. Samotným stavitelem byl František Jakub Fortini. Bohatou kamenickou a sochařskou výzdobu vytvořil Jan Antonín Zinner, na interiéru se podíleli také štukatér Mathias André a budějovický mistr Josef Dietrich. Výsledek působí reprezentativně, ale zároveň připomíná, že jezdecké umění bylo pro aristokracii důležitou součástí výchovy i společenského života.
Výzdoba, která překračuje běžnou účelovou stavbu
Jízdárna zaujme měřítkem, řešením průčelí i propracovaností interiéru. Výzdobu doplnili malíři František Jakub Prokyš a Josef Putz. Později se zde objevily také jezdecké portréty knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku a jeho manželky Marie Terezie z Lichtensteinu. Postavy namaloval Martin Meytens, koně Jan Křtitel Canton.
Právě spojení architektury, štuku, kamenických detailů a malířské výzdoby dává budově její výjimečný charakter. Nejde o strohou halu určenou jen k praktickému tréninku. Jízdárna byla zároveň reprezentativním prostorem, který měl podtrhnout význam schwarzenberského dvora a jeho vazbu na kulturní prostředí Vídně.
Zimní a letní jízdárna tvořily jeden celek
Historický provoz jízdárny nejlépe vynikne v souvislosti se sousední letní jízdárnou. Ta má podobu obdélného prostoru lemovaného vzrostlými lipami a sloužila jako venkovní cvičiště pro jízdu na koni. Později se využívala také k míčovým hrám a v minulosti zde stával krytý kuželník. Obě místa tak doplňovala jedno druhé: venku se trénovalo za příznivého počasí, uvnitř v zimě nebo během deště.
Dnes je jízdárna součástí širšího zahradního komplexu. Při procházce lze spojit její návštěvu se zámeckou zahradou, rokokovou kaskádovou fontánou, hudebním pavilonem, letohrádkem Bellarie, zámeckým rybníkem a otáčivým hledištěm. V blízkosti se nachází také knížecí konírna a sedlárna z let 1750–1752. Její expozice připomíná aristokratický chov a využití koní a představuje například schwarzenberský korunovační vůz, slavnostní sáně i jezdeckou výstroj.
Od jezdeckého výcviku ke koncertům a plesům
Historická funkce budovy se změnila, její společenský význam však zůstal. Zámecká jízdárna dnes slouží jako multifunkční prostor pro koncerty, plesy, degustace, festivalové programy a další akce. Podle uspořádání může nabídnout kapacitu až kolem 616 osob, parketovou podlahu, bezbariérový přístup a zázemí pro občerstvení. Konkrétní možnosti se vždy odvíjejí od typu pořádané akce.
V respiriu bývá v sezoně otevřena také kavárna s občerstvením a zahrádkou. Její provoz je zpravidla spojen především s obdobím od května do září, proto je vhodné ověřit aktuální situaci před cestou. Samotný interiér jízdárny nemusí být přístupný jako stálý samostatný prohlídkový okruh; návštěvníci se do něj nejčastěji dostanou při konkrétním kulturním nebo společenském programu.
Tip na návštěvu Českého Krumlova
Jízdárna stojí v ulici K Zámecké zahradě, přibližně do jednoho kilometru od náměstí. Pěšky se k ní dá dojít od historického centra a zámeckého areálu, využít lze také blízké parkoviště P4. Nejlepší je naplánovat návštěvu jako součást delší procházky: prohlédnout si zámeckou zahradu, zastavit se u konírny a sedlárny a podle aktuálního programu vstoupit i do samotné jízdárny. Právě proměna z aristokratického zimního cvičiště v živý kulturní prostor ukazuje, jak může historická památka zůstat součástí současného života města.