Deník dospívající dívky může někdy o dějinách vypovědět víc než stručný záznam v archivním dokumentu. Zápisky Věry Mahlerové zachycují běžné starosti, školu, skautský oddíl, víru i první lásku, ale také postupné zužování prostoru, v němž mohli pražští Židé za protektorátu žít. Dosud nepublikovaný deník představí v Pardubicích Leo Pavlát.
Od školních starostí k pronásledování
Věra Mahlerová se narodila 26. prosince 1924 a s rodiči a mladším bratrem žila na pražských Vinohradech. Deník si vedla od 18. července 1941 do 10. května následujícího roku. Na jeho stránkách se proto potkávají osobní témata dospívající dívky s událostmi, které zásadně měnily její každodennost.
Ještě před deportací přišla o dvě důležité součásti svého života. Kvůli protižidovským opatřením byla vyloučena z gymnázia a později také z Junáka. Zápisky tak neslouží jen jako svědectví o perzekuci, ale ukazují, jak se diskriminace promítala do školy, přátelství i volného času. Právě spojení intimního pohledu a širšího historického kontextu dává deníku mimořádnou výpovědní hodnotu.
Terezín a nucená práce na Křivoklátsku
Věra byla s rodinou deportována do terezínského ghetta. V dubnu 1942 se dostala do skupiny žen, které byly vyslány na Křivoklátsko. Tam pracovaly v lesích při odstraňování následků kalamity z ledna 1941 a ubytované byly v hostinci v Pecínově. Také tuto část života deník zachycuje, a umožňuje tak sledovat nejen známý obraz Terezína, ale i méně často připomínanou podobu nuceného nasazení židovských vězňů mimo ghetto.
Podle údajů Národního archivu byla Věra Mahlerová s rodiči a mladším bratrem 13. června 1942 deportována z Terezína transportem, z něhož nikdo nepřežil. Archiv na základě porovnání s místy určení předchozích transportů uvádí jako pravděpodobné místo zavraždění vyhlazovací tábor Sobibór. Nejde přitom o přímo dochovaný údaj o cíli tohoto konkrétního transportu, ale o závěr vyvozený z dostupných archivních informací.
Deník jako osobní historický dokument
Přednáška nebude stát pouze na výčtu dat a transportů. Důležitý je samotný způsob, jakým Věra o svém životě psala. Vedle strachu a omezení se v zápiscích objevují obyčejné věci, které si zapisují mladí lidé bez ohledu na dobu: školní zážitky, vztahy, náboženské úvahy nebo citové nejistoty. Právě tato každodennost připomíná, že za historickými statistikami holokaustu stáli konkrétní lidé s vlastními plány, vazbami a představami o budoucnosti.
Leo Pavlát, který deník vlastní, má k tématu dlouhodobě blízko. V letech 1994 až 2023 vedl Židovské muzeum v Praze, působil také jako diplomat v Izraeli, překladatel, publicista a autor knih s židovskou tematikou. V Pardubicích tak nabídne nejen představení samotného dokumentu, ale také jeho zasazení do dějin českých Židů a holokaustu.
Přednáška v Machoňově pasáži
Setkání se uskuteční v pondělí 5. října 2026 od 18:30 v Institutu Paměti národa Pardubice. Přednášky a besedy se konají v prvním patře Machoňovy pasáže na třídě Míru 60, zatímco v suterénu je umístěna stálá interaktivní expozice Tichá hrdinství. Ta připomíná osudy lidí, kteří v moderních dějinách čelili nacistické i komunistické totalitě.
Institut přitom stojí v jedné z výrazných staveb pardubického centra. Machoňova pasáž vznikla v letech 1923 až 1925 podle návrhu architekta Ladislava Machoně. Návštěva přednášky tak může být zároveň příležitostí prohlédnout si místo, kde se architektura meziválečných Pardubic setkává s připomínáním minulosti.
Vstupné je podle aktuálních informací 80 korun; před cestou je vhodné ověřit případné změny organizačních podmínek u pořadatele. Institut je z hlavního nádraží dostupný přibližně dvacet minut pěšky, případně lze využít trolejbus číslo 12 nebo autobusy číslo 6, 8 a 9 do zastávky Náměstí Republiky.