Umělá jeskyně, romantické skály, chodbičky a terasy se na jeden letní večer stanou scénou pro třináct různých podob ženského světa. Ve středu 26. srpna 2026 od 20 hodin uvede Divadlo MA v Grottě v Havlíčkových sadech inscenaci 13 ženských tváří, která propojuje neverbální herectví, hudbu, výtvarné obrazy a neobvyklé prostředí historické stavby.
Třináct obrazů ženského světa
Hudebně-dramatická komedie je sestavená ze třinácti etudových scén. Každá z nich zachycuje jinou náladu, situaci nebo vnitřní polohu ženské zkušenosti. Inscenace přitom nestaví na dlouhých dialozích – její výrazovou řečí jsou především pohyb, mimika, hudba a práce s prostorem. Díky tomu může být srozumitelná i návštěvníkům, kteří nemluví česky.
Tvůrci se inspirovali díly Pabla Picassa, Édouarda Maneta, Edvarda Muncha a Johannese Vermeera. Hudební doprovod čerpá z vokálních kompozic španělských a latinskoamerických autorů. Zazní například melodie Besame mucho, Quizás nebo Historia de un amor. Režie se ujala Marianna Arzumanova, která Divadlo MA založila v roce 2013. Představení trvá 75 minut a hraje se bez přestávky; premiéru mělo v srpnu 2024.
Grotta jako scénografie
Výjimečnost večera nespočívá jen v samotném programu. Grotta není běžný divadelní sál, ale umělá jeskyně vytvořená jako součást reprezentativního areálu Moritze Gröbeho. Po roce 1871 ji podle projektu architekta Antonína Viktora Barvitia realizoval sochař Josef Vorlíček. Cihlová konstrukce na cementové maltě dostala povrchovou úpravu připomínající přírodní krápníky.
Stavba nabízí skály, niky, malé sálky, schodiště, terasy i arkádovou promenádu. Původně sloužila k odpočinku a reprezentaci, později se v ní a před ní odehrával společenský život. Po otevření parku veřejnosti zde fungovala letní restaurace V Jeskyni, případně U Neptunovy jeskyně, kde hrávala živá hudba. Ve 20. letech minulého století měla Grotta dokonce astronomické využití: Česká astronomická společnost zde provozovala pozorovací místo s přístroji od firmy Josefa Jana Friče.
Před Grottou stojí kašna se sochou, která bývá označována jako Neptun. Přesnější je však jméno Tritón – syn boha Neptuna, tradičně zobrazovaný s mušlí, nikoli s trojzubcem.
Od soukromého parku k veřejnému místu
Havlíčkovy sady, známé jako Grébovka nebo Gröbovka, vznikaly od roku 1871 na místě starších viničních usedlostí Horní a Dolní Landhauska. Park o rozloze přibližně 11,5 hektaru se budoval až do roku 1888 a měl podobu anglického krajinářského parku. Najdeme v něm více než 120 druhů dřevin, vinici, vodní kaskádu, jezírko, Viniční altán i Gröbeho vilu.
Areál koupilo město Královské Vinohrady v roce 1905 a 16. května následujícího roku jej zpřístupnilo veřejnosti. Dnešní kulturní program tak navazuje na dlouhou tradici místa, které se postupně proměňovalo ze soukromého sídla v park pro všechny. Grotta přitom zažila i těžší období. Poškozena byla při bombardování Prahy v únoru 1945, po opravách v 70. letech znovu chátrala a musela být uzavřena. Náročná obnova skončila v roce 2011. Opravovaly se nejen stěny a malby, ale také balustrády, cesty, odvodnění a zatopené podzemní chodby, při jejichž čištění pomáhali podle dobových informací i potápěči.
Letní Grébovka v sedmém ročníku
Inscenace 13 ženských tváří je součástí festivalu Letní Grébovka s Divadlem MA, který se v roce 2026 koná od 3. do 28. srpna. Sedmý ročník nabídne celkem dvacet večerů s pěti inscenacemi. Představení se odehrávají před Grottou, tedy prakticky pod širým nebem. Pokud počasí nepřeje, mohou se přesunout do vnitřních prostor Gröbeho vily; konkrétní řešení je proto dobré před návštěvou ověřit u pořadatele.
Na divadelní večer se vyplatí přijít s předstihem. Grébovka nabízí vyhlídky na Prahu, vinici i místa vhodná k posezení, takže návštěva nemusí začínat až usednutím před scénou. Samotný park bývá v letní sezoně otevřen od rána do pozdního večera. Ke Grottě se lze dostat například tramvajemi na zastávky Jana Masaryka nebo Nádraží Vršovice. Spodní část Grotty je volně přístupná, horní vyhlídka je z bezpečnostních důvodů uzavřena zábranou.