V Divadle Pomezí se divák obvykle neusadí do jedné řady a nesleduje dění z bezpečné vzdálenosti. Vstupuje přímo do vytvořeného světa, prochází jeho zákoutími a sám si vybírá, čemu bude věnovat pozornost. Někdy může ovlivnit průběh situace, jindy jen zvolí vlastní trasu mezi paralelně probíhajícími scénami.
Právě v tom spočívá kouzlo imerzivního divadla, na které se pražský kolektiv dlouhodobě zaměřuje. Prostor zde není pouhou kulisou. Spolu s herci, světlem, zvukem a výtvarnými prvky se podílí na vyprávění. Každý návštěvník si tak z představení odnáší trochu jinou zkušenost.
Od Letce k vlastnímu divadelnímu jazyku
Základy dnešního Divadla Pomezí vznikly na podzim roku 2014 při přípravě inscenace Letec – l’Aviateur. U jejího zrodu stáli Lukáš Brychta, Kateřina Součková a Štěpán Tretiag. Projekt propojil interaktivní výtvarnou instalaci s hereckými akcemi a poprvé výrazněji pracoval s diváckou svobodou.
Při přípravě inscenace Pomezí získal tvůrčí tým oficiální podobu a přijal název, který používá dodnes. Samotná inscenace z roku 2016 vznikla v opuštěném pavlačovém domě a přenesla návštěvníky do fiktivního městečka v Lužních horách. Jednotlivé místnosti a chodby ukrývaly fragmenty příběhů jeho obyvatel. Diváci je nesledovali v předem daném pořadí, ale skládali si obraz města postupně podle vlastního pohybu.
Pavlačový dům jako spoluhráč
Hlavní pražské působiště Pomezí najdete v domě na adrese Za Poříčskou bránou 7, nedaleko Florence. Starý pavlačový objekt, uváděný městskou částí Praha 8 jako opuštěný a vlastněný hlavním městem, nabízí prostředí, které má k běžné divadelní budově daleko.
Jeho chodby, schodiště, pokoje a nepravidelné členění vytvářejí přirozený labyrint. Návštěvník nikdy nevidí celý prostor najednou a neví, co se odehrává za dalšími dveřmi. Právě tato nejistota a možnost náhodného setkání s jinou scénou patří k charakteristickým rysům tvorby souboru. Nejde přitom o atrakci založenou na překvapení, ale o promyšlený způsob, jak zapojit diváka do stavby příběhu.
Divák místo pozorovatele
V klasickém divadle bývá role publika jasně daná: sedět, sledovat a reagovat. Pomezí tuto dohodu uvolňuje. V inscenacích se lze pohybovat, zastavit se u konkrétní situace nebo ji minout a vydat se jiným směrem. U projektu Mapa ticha například diváci sledují několik paralelních dějů a sami rozhodují, kterým postavám či událostem dají přednost.
Výsledkem není jediný pevně nalinkovaný zážitek. Někdo se soustředí na hereckou akci, jiný si všímá detailů scénografie nebo zvuků přicházejících z vedlejší místnosti. U některých projektů se divák do dění zapojuje přímo, u jiných zůstává spíše tichým průzkumníkem. Míra participace se liší podle konkrétní inscenace.
Divadlo, audiowalk i larp
Pomezí neomezuje svou tvorbu na jeden formát. Vedle prostorových inscenací připravuje audiowalky, narativní instalace, larpové projekty i interaktivní představení pro jediného návštěvníka v rámci projektu 1:1. Soubor se věnuje také edukačním projektům. Ve spolupráci s Národním muzeem vznikla série interaktivních inscenací o osobnostech 19. století, například Popel a náprstky věnované odkazu Vojty Náprstka.
Mezi další projekty spojené s Pomezím patří Dům v jabloních, Opisy, Climax, Musí se žít, Krásný nový den nebo Karavana. Odlišují se tématy, prostředím i tím, jak velkou svobodu návštěvník dostává. Za dlouhodobé hledání možností imerzivního divadla získalo Pomezí Cenu redakce Divadelních novin spojenou s projektem Climax a sezonou 2022/2023. Za scénografii inscenace Musí se žít obdržely Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová Cenu divadelní kritiky za rok 2022.
Co vědět před návštěvou
Divadlo Pomezí není klasická scéna s jediným stálým hledištěm. Kromě prostoru u Florence uvádí své projekty také ve Winternitzově vile a na dalších místech v Praze či mimo ni. Aktuální program se proto vyplatí ověřit předem. Vstupenky se podle informací souboru prodávají online, nikoli v běžné pokladně.
Návštěva může zahrnovat chůzi, delší stání a pohyb po schodištích. Průběh představení nemusí být pro všechny diváky stejný, a u konkrétní inscenace je proto dobré zjistit také přístupnost, věkové doporučení a přesné místo konání. Kdo má rád divadlo jako prostor pro vlastní objevování, najde v Pomezí jednu z nejvýraznějších pražských podob živého scénického umění.