Jen málokterá cesta v české krajině působí zároveň jako dopravní stavba, vodní infrastruktura a památka na dávné proměny regionu. Dlážděná cesta v Pavlovicích, místní části Jestřebí na Českolipsku, takovým místem je. Z horní části vesnice se svažuje do údolí Švábského potoka a po zhruba půl kilometru přivádí návštěvníka ke Knížecí studánce.
Na první pohled zaujme především povrch z čedičových valounů. Teprve při pozornější procházce se ukáže, že jde o promyšlené technické dílo: cestu lemují pískovcové skály, odvodňovací prvky, patníky i zbytky tarasní zdi. Společně s Knížecí studánkou je od 21. června 2010 chráněna jako nemovitá kulturní památka.
Cesta vytesaná do pískovce
Trasa je zčásti vedena hlubokým úvozem, který byl vysekaný v pískovcovém podloží. V nejvyšším místě dosahují skalní stěny přibližně čtyř metrů a vytvářejí působivý průchod sevřený mezi horninou a historickou dlažbou. Okraje cesty jsou místy zpevněné pískovcovými štuky a část úseku doprovází pískovcová tarasní zeď.
Výjimečnost památky ale nespočívá pouze ve stáří nebo vzhledu dlažby. Součástí stavby je také systém, který měl odvádět vodu. Ve skále je vytesaný žlab a kanál, jenž je v dolní části od cesty oddělen kamennými patníky. Tyto drobné detaily připomínají, že dlážděnka nebyla dekorativní stezkou, ale praktickou komunikací přizpůsobenou náročnému terénu.
Od Valdštejnovy doby k pozdějším úpravám
Vznik cesty se tradičně spojuje s Valdštejnovou dobou a přibližně s rokem 1630, kdy měla být opatřena čedičovou dlažbou. Příběh zapadá do širšího obrazu raně novověké krajiny, v níž se budovaly a upravovaly cesty mezi sídly, hospodářskými místy a zdroji vody.
Přesné připisování stavby Albrechtu z Valdštejna je však namístě brát opatrně. Památkové podklady bezpečněji hovoří o původu v 17. století a upozorňují, že dnešní podoba je pravděpodobně výsledkem také pozdějších úprav, zejména v 19. století. Na skalách podél cesty se dochovaly výklenky, iniciály, další ryté značky a letopočty, mezi nimiž jsou uváděny roky 1719 a 1724. I ony ukazují, že místo mělo v krajině význam po několik generací.
Nejen spojnice, ale také cesta za vodou
Dlážděnka spojovala vyšší část Pavlovic s údolím a částí Popelov. Její význam byl praktický i v době, kdy obec neměla vodu dostupnou tak jako dnes. Vedla ke Knížecí studánce, která představovala důležitý vodní zdroj a s cestou tvoří jeden historický celek.
Právě spojení cesty a studánky dává památce další rozměr. Návštěvník nesleduje jen starou komunikaci, ale celý systém, který pomáhal fungování obce. Dlažba zpevňovala svah, úvoz vedl trasu mezi skalami a odvodnění chránilo cestu před vodou. Každý z těchto prvků měl svůj účel a teprve dohromady vytvářejí její charakter.
Krátká procházka s množstvím detailů
Nejvhodnější je začít v horní části Pavlovic poblíž kostela Nanebevzetí Panny Marie a vydat se směrem dolů. Nejde o běžnou silnici, ale o historickou pěší trasu, na níž se vyplatí postupovat pomalu. Čedičové valouny, skalní zářezy, žlab, patníky i ryté letopočty jsou zajímavější při pozorném pozorování než při rychlém průchodu.
Po dešti může být dlažba kluzká a úsek se skalními stěnami vyžaduje pevnou obuv. Vzhledem k tomu, že obec řeší zajištění skalního odřezu a bezpečnost okolí památky, je rozumné před cestou ověřit případná aktuální omezení. Cesta byla podle podkladů opravována také v roce 1995, což připomíná, že péče o historickou konstrukci nekončí jejím prohlášením za památku.
Dlážděná cesta u Jestřebí je nenápadným, ale mimořádně názorným svědectvím o tom, jak se v minulosti budovala krajina. Na krátkém úseku tu lze číst příběh dopravy, zásobování vodou, práce s kamenem i postupných oprav. Právě díky zachovaným technickým detailům patří dlážděnka k místům, která stojí za poznání při objevování méně známých památek Libereckého kraje.