Na první pohled působí Dolské údolí jako typická krajina Dubského Švýcarska: úzká dolina, pískovcové stěny, skalní věže a lesní cesty, které se ztrácejí mezi roklemi. Jenže zdejší výlet není pouze procházkou přírodou. V údolí se dochovaly také stopy středověkého hradu, zaniklého mlýna a technického díla, které kdysi využívalo sílu Dolského potoka.
Hlavní historické body leží u osady Sušice a v okolí Dřevčic, tedy na území města Dubá v Libereckém kraji. Přesto se lokalita někdy označuje jako Dolské údolí u Jestřebí. Přesnější je spojovat ji především s Dubou, Sušicí a Dřevčicemi.
Mezi skalními věžemi a roklemi
Dolské údolí je hluboce zaříznuté do pískovcového podloží. Dolský potok zde vytvořil členitý prostor, v němž se střídají stinné rokle, skalní převisy a výrazné pískovcové bloky. Některé skalní útvary dostaly vlastní jména, například Liberecká věž, Sušická věž, Vosa nebo Dóm.
Skály přitahovaly pozornost už před desítkami let a některé z nich využívali horolezci. Pro běžného návštěvníka však mají především atmosféru málo dotčené krajiny, kde se přírodní scenérie prolíná s pozůstatky lidské činnosti. Terén je místy členitý a na pískovcových blocích může být pohyb zrádný, zejména za vlhka.
Chudý hrádek: hrad Berků nad soutokem roklí
Nejvýraznějším cílem v údolí je zřícenina Chudého hrádku, známá také jako Pustý hrádek, Poustka nebo Wüste Schloss. Stojí na pískovcové ostrožně nad soutokem Čertovy rokle a údolí Chrastáku. Už samotný přístup napovídá, proč si toto místo středověcí stavebníci vybrali: skalní výchoz poskytoval přirozenou ochranu a hradní areál doplňoval příkop.
První písemná zmínka pochází z roku 1391, kdy je hrad spojován s Jindřichem Berkou z Dubé. Chudý hrádek patřil do majetkového a mocenského okruhu Berků, později přešel k Vartenberkům. Roku 1622 se uvádí už jako pustý.
Dnes návštěvník uvidí část paláce, zbytky obvodových zdí a stopy několika stavebních etap. K nejzajímavějším prvkům patří hluboká okrouhlá studna či cisterna vytesaná ve skále. Odborné výklady připouštějí, že ostrožna mohla být využita už před vznikem středověkého hradu a snad na ní existovalo starší slovanské hradiště. Jde však o hypotézu, nikoli o jistě prokázaný fakt.
Vodovod, který využíval sílu Dolského potoka
Neobvyklou památkou údolí je dochovaný soubor někdejšího vodovodu. Vznikl roku 1909 podle plánů firmy Hermann Stark z Ústí nad Labem a zásoboval Dřevčice i osady Poustka a Sušice. Nešlo jen o jedinou budovu. Soustava zahrnovala jez, náhon, vodní zámek, čerpací stanici a vodojemy.
Voda z Dolského potoka poháněla turbínu v čerpací stanici. Ta uvedla do chodu pístové čerpadlo, které dopravovalo vodu do výše položených vodojemů. Na svou dobu šlo o promyšlené řešení, jež dokázalo využít místní přírodní podmínky bez běžného elektrického pohonu.
Původní čerpací stanice už podle novějších regionálních informací není funkční, její objekty však v údolí zůstaly. Společně s pozůstatky mlýna připomínají dobu, kdy zdejší krajina nebyla jen kulisou pro výlet, ale také prostorem každodenní práce a hospodaření.
Stopy Dolského mlýna a praktické informace
Pod osadou Sušice leží samota Dolský mlýn. V pramenech se objevuje nejpozději před rokem 1709, jeho fungování však ukončilo protržení hráze rybníka při velké bouři v roce 1903. Z areálu se zachovaly především pozůstatky rybníka a některé stavební prvky.
Nejjednodušší přístup do Dolského údolí vede ze Sušice. Další možnosti nabízejí Dřevčice a Holany; územím prochází zeleně značená trasa mezi Holany a Dřevčicemi. Chudý hrádek je volně přístupný, nejde ale o upravený areál s pokladnou či pravidelnou otevírací dobou.
Výlet je vhodné plánovat jako cestu krajinou, nikoli jako návštěvu jediné památky. Cesty mohou být lesní a místy obtížně schůdné, proto je třeba dávat pozor na skalní hrany, hradní cisternu i proměnlivý stav terénu. Respekt patří také značení, vlastníkům pozemků a případným omezením na přístupových cestách.