Na jižní straně Dolan, při silnici od Tovéře, se zvedá kostel svatého Matouše. Jeho věž s hodinami je nepřehlédnutelnou součástí obce a celý areál působí jako výrazná barokní dominanta místní zástavby. Za dnešní podobou kostela stojí stavba z let 1776 až 1785, která je od roku 1958 chráněna jako nemovitá kulturní památka.
Pozdně barokní stavba na starším místě
Kostel má podélnou jednolodní dispozici. K hlavní lodi se připojuje kratší a užší kněžiště, zakončené půlkruhem. Po jeho stranách se nacházejí kaple a sakristie, nad nimiž jsou v patře oratoře. Nad vstupním průčelím vyrůstá hranolová věž s hodinami, která stavbě dodává charakteristickou siluetu.
Zajímavým detailem je vstupní portál. Ten je podle dostupných popisů starší než samotný dnešní kostel a mohl být převzat z předchozí svatyně. Také mělká nika nad portálem obsahuje prvky z počátku 18. století, pravděpodobně druhotně použité ze zbořeného kostela. Nová stavba tak v sobě uchovává připomínku staršího chrámu i kontinuitu sakrálního místa.
Současný kostel byl podle obecních materiálů vysvěcen v roce 1801, tedy až po dokončení hlavní stavební etapy. Toto datum se vztahuje k vysvěcení, zatímco vlastní výstavba spadá do období 1776 až 1785.
Schodiště lemují barokní sochy
Ke kostelu vede schodiště doplněné barokní sochařskou výzdobou. Sochy světců pocházejí z 18. století a spolu s průčelím, věží a okolním prostorem vytvářejí působivý nástup k chrámu. Podle obecních údajů byly kostel, schodiště i barokní sochy vysvěceny právě v roce 1801.
Za pozornost stojí také interiér. Vybavení je převážně barokní a část mobiliáře se do Dolan dostala ze zrušených olomouckých kostelů. Chrám tak není pouze ukázkou architektury pozdního baroka, ale také místem, kde se soustředily umělecké práce a předměty z širšího okolí.
S výzdobou kostela jsou spojována jména několika významných umělců. Patří mezi ně sochař Jan Michael Scherhauf a malíři Josef Korompay, Felix Ivo Leicher, Antonín Martin Lublinský a Julius Mathauser. Právě tato kombinace architektury, sochařství a malířství dává dolanskému kostelu hodnotu, která přesahuje jeho roli místního farního chrámu.
Živý farní kostel, ne běžně přístupná galerie
Kostel svatého Matouše je dodnes aktivním farním kostelem římskokatolické farnosti Dolany u Olomouce. Návštěvníci by proto měli počítat s tím, že interiér nemusí být volně otevřený kdykoli během dne. Nejvhodnější je spojit prohlídku s bohoslužbou, případně si předem ověřit možnosti návštěvy u farnosti.
Samotné Dolany přitom nabízejí více důvodů k výletu. Kostel lze zařadit do procházky po obci, která připomíná také historii zdejšího zámku a pozůstatky kartuziánského kláštera Kartouzka. Návštěva tak může spojit barokní sakrální památku s dalšími vrstvami dějin místa.
Hodnotná památka potřebuje péči
Význam kostela podtrhuje i současná snaha o jeho záchranu. V roce 2025 vznikl spolek zaměřený na obnovu kostela a přilehlého hřbitova. Podle informací této iniciativy objekt trápí zatékání, praskliny ve zdivu a celkové chátrání. Zhoršovat se má také stav márnice a ohradní hřbitovní zdi.
Tyto informace pocházejí od záchranné iniciativy a nepředstavují nezávislý restaurátorský posudek. Přesto upozorňují na důležitý problém: památka s cennou výzdobou není samozřejmostí a její další existence závisí na postupné obnově. Při návštěvě je proto třeba respektovat případná omezení vstupu, stavební práce nebo uzavření areálu.
Dolanský kostel svatého Matouše tak nabízí hned několik důvodů k zastavení. Připomíná pozdně barokní stavební kulturu, uchovává uměleckou výzdobu spojenou s významnými autory a zároveň ukazuje, jak křehké mohou být památky, které po staletí utvářejí tvář českých obcí.