Jeden ostroh, několik různých příběhů. Na severním okraji Choustníkova Hradiště stojí nenápadná zřícenina, která během staletí prošla pozoruhodnou proměnou. Nejprve zde vznikl gotický hrad, později byl areál upraven pro ženský klášter celestýnek a po jeho zániku se z něj stal hospodářsky využívaný objekt. Nakonec posloužil jako zdroj stavebního kamene pro okolí.
Dnešní návštěvník tu nenajde zachované paláce ani výraznou hradní věž. Lokalita přesto stojí za pozornost. Historii lze číst přímo v terénu – v dlouhém ostrohu, příkopech, valech, zbytcích hradeb i ve sklepních prostorách. Choustníkovo Hradiště je navíc zajímavou zastávkou při poznávání krajiny spojené s hrabětem Františkem Antonínem Šporkem, Kuksem a barokními památkami v okolí.
Hrad na dlouhém ostrohu
Hrad i obec jsou písemně doloženy už roku 1316. Tehdy král Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Turgova téměř celý Trutnovský kraj jako jistinu za vojenskou pomoc. Právě Půta zde pravděpodobně vybudoval hrad, i když není vyloučeno, že využil místo staršího hradiště. Představa, že pevnost založili templáři, patří spíše k tradovaným vyprávěním než k ověřeným historickým skutečnostem.
Stavitelé zvolili dlouhý a úzký ostroh v ohybu potoka. Hrad měl trojdílnou dispozici bergfritového typu. Jeho jádro chránila okrouhlá věž, takzvaný bergfrit, která stávala v severovýchodním nároží a plnila především obrannou funkci. K vnitřnímu hradu přiléhala dvě předhradí. Jednotlivé části oddělovaly příkopy a valy, jejichž reliéf je na místě dodnes dobře patrný.
Od pevnosti ke klášteru
O podobě původního hradu dnes nelze říci všechno s jistotou. Dochované zbytky jsou torzovité a některé části lze vykládat jen jako možné pozůstatky věží či bašt. Z hradního paláce se však zachovala část valeně zaklenutých sklepů. Čitelné jsou také úseky obvodové hradby z pískovcových kvádrů, místy dochované do výšky přibližně čtyř a půl metru.
Významný zlom přinesl rok 1645, kdy hrad poškodilo švédské vojsko. Po polovině 17. století se dostal do majetkové sféry Šporků a byl znovu opravován. Na počátku 18. století, zpravidla se uvádí rok 1705, nechal František Antonín Špork areál upravit pro ženský konvent celestýnek. Jeho dcera Marie Eleonora Františka se stala abatyší. Z někdejší obranné stavby se tak stal klášter s odlišným posláním i každodenním životem.
Celestýnky však lokalitu opustily už roku 1739. Poté objekt dál chátral a část areálu měla sloužit hospodářským účelům, mimo jiné jako sýpka. Na přelomu 18. a 19. století se hrad postupně rozebíral na kámen. Jeho zdivo tak nezmizelo beze stopy, ale v mnoha případech se stalo součástí okolní zástavby.
Co prozradí archeologie
Choustníkovo Hradiště není místem, kde by návštěvníka ohromila monumentální silueta. Jeho půvab spočívá v drobných stopách a v nutnosti dívat se pozorně. Příkopy a valy ukazují, jak byl ostroh opevněn, terénní členění připomíná dvě předhradí a zbytky zdiva naznačují někdejší rozsah hradu. Právě kombinace viditelných reliktů a archeologických nálezů dává lokalitě její hodnotu.
Při povrchových sběrech zde byly nalezeny keramické předměty z období 13. až 15. století. K místním nálezům patří také pozoruhodný poklad objevený roku 1864 při úpravě spáleniště poblíž pivovaru. Tvořilo jej 425 patnáctigrejcarů z doby Leopolda I. Zřícenina je dnes kulturní památkou a zároveň archeologicky chráněnou lokalitou.
Výlet za Šporkovou krajinou
Zřícenina leží přibližně 4,5 kilometru východně od Dvora Králové nad Labem a několik kilometrů severně od Kuksu. Právě spojení s Kuksem dává návštěvě širší souvislosti. Hrad a pozdější klášter představují méně známou část šporkovského panství, zatímco Kuks a nedaleký Betlém připomínají jeho výraznější barokní stopu.
V okolí lze výlet doplnit také návštěvou barokního kostela Povýšení svatého Kříže v Choustníkově Hradišti. Samotná zřícenina je podle turistických údajů volně přístupná, aktuální stav značení a přístupové pěšiny je však vhodné ověřit u městyse. Vzhledem k dochovaným zdím, sklepům, prudším svahům a možným soukromým pozemkům je na místě namístě opatrnost a respekt k případným omezením.
Choustníkovo Hradiště tak není výpravou za dokonale zachovaným hradem. Je spíše tichým místem, kde se během krátké procházky potkává středověká obrana, šporkovská barokní krajina, řeholní minulost i pozdější praktické rozebírání památky. Kdo umí číst stopy v terénu, objeví zde mnohem víc než jen několik zbytků starého zdiva.