Více než dva tisíce let staré dřevo se podařilo odhalit při záchranném archeologickém výzkumu u Břeclavi. Studna hluboká přibližně dva metry leží v trase připravovaného obchvatu a podle dosavadních nálezů pochází nejspíš z období vrcholného laténu, tedy z mladší doby železné spojované s keltským osídlením střední Evropy.
Objev oznámilo Ředitelství silnic a dálnic na konci srpna 2026. Výzkum však v místě stále pokračuje, takže archeologové zatím nemají k dispozici všechny odpovědi. Není vyloučeno, že studna může být ještě starší, než naznačuje předběžné datování.
Nejcennější je dřevěná výdřeva
Archeologickou hodnotu nálezu neurčuje jen jeho stáří. Výjimečný je především stav dochování spodní části studny, kde se zachovala dřevěná konstrukce zpevňující její stěny. Takzvaná výdřeva bránila tomu, aby se okolní zemina sesouvala do prostoru studny.
Dřevo se běžně rozkládá poměrně rychle. V nivní krajině kolem Břeclavi mu ale pomohla vysoká hladina podzemní vody. Konstrukce zůstala po dlouhá staletí podmáčená a bez přístupu vzduchu, což rozklad organického materiálu výrazně zpomalilo. Právě tak vznikají nálezy označované jako mokré dřevo.
Podle dosavadních informací tvořily dřevěné prvky přibližně čtvercovou konstrukci o straně kolem jednoho metru. Uvnitř se nacházel kamenný zásyp, který archeology zaujal i tím, že některé kameny se v bezprostředním okolí přirozeně nevyskytují. Jejich původ může přinést další zajímavé informace o tehdejších obyvatelích i jejich činnosti.
Keramika pomáhá určit stáří
První časové zařazení vychází z keramických zlomků nalezených v zásypu. Ty studnu předběžně kladou do 2. až 3. století před naším letopočtem, tedy přibližně do doby před 2 200 až 2 300 lety. Přesnější odpověď může nabídnout až průzkum pod kamennou výplní uvnitř zachované konstrukce.
Označení „keltská studna“ je proto praktickou zkratkou, nikoli důkazem, že ji vybudoval konkrétní keltský kmen nebo že patřila k přesně určenému sídlišti. Jisté je zatím především zařazení do období vrcholného laténu a skutečnost, že nález zapadá do obrazu dlouhodobě využívané krajiny na Břeclavsku.
Silnice odkrývá starou krajinu
Studna byla objevena při záchranném výzkumu, který předchází stavbě téměř devítikilometrového obchvatu na silnici I/55. Jeho úkolem je zachytit a zdokumentovat archeologické situace dříve, než je překryje nová komunikace. Podobné průzkumy tak někdy odhalí doklady osídlení, o nichž se z povrchu dlouho nevědělo.
Okolí Břeclavi patří k místům s mimořádně dlouhou historií osídlení. Terénní sběry v trase obchvatu zachytily materiál od zemědělského pravěku až po raný středověk. V širším okolí jsou známé také další laténské lokality, například sídliště Břeclav–Žleby s keramikou, skleněným náramkem, bronzovými a železnými předměty nebo mincí.
Na zachování dřevěných konstrukcí má zásadní podíl místní prostředí. Podobně příznivé podmínky archeologové využili i při výzkumech nedalekého Pohanska, kde bylo možné odborně zkoumat dřevo ze studny. Nález u obchvatu tak není izolovanou kuriozitou, ale dalším dílem do příběhu krajiny mezi Moravou a Dyjí.
Za studnou zatím nelze vyrazit
Nově objevená studna se nachází přímo na staveništi a probíhá u ní odkrytí i dokumentace. Z dostupných informací nevyplývá, že by byla zpřístupněna veřejnosti. Není tedy turistickým cílem, kam by bylo možné bezpečně zamířit.
Nejbližší vhodnou zastávkou pro zájemce o archeologii je Pohansko, ležící asi 2,5 kilometru jižně od Břeclavi v lužních lesích. Rozsáhlé hradiště je významné především velkomoravským osídlením, jehož výzkum probíhá už od roku 1958. Lokalitu doplňuje empírový zámeček s expozicí věnovanou archeologii Pohanska a okolní krajina se starými duby a pěšími i cyklistickými trasami.
Pohansko proto nabízí nejlepší způsob, jak si udělat představu o archeologickém bohatství Břeclavska. Samotná studna u obchvatu zatím zůstává odborným nálezem v terénu. Její dřevo však připomíná, že i zdánlivě obyčejná stavba může po staletích otevřít pohled do každodenního života lidí, kteří v této krajině žili dávno před vznikem dnešního města.