Jen málokteré místo v Lipníku nad Bečvou vypráví o minulosti tak soustředěně jako dvojice židovských hřbitovů. Starší pohřebiště vzniklo už roku 1567, mladší o více než tři století později. Dělí je jiná doba i odlišná podoba náhrobků, spojuje je však osud židovské obce, kterou téměř zcela zničila druhá světová válka.
Hřbitovy jsou součástí širšího souboru židovských památek v Lipníku. Patří k němu také synagoga, považovaná podle odborného katalogu za nejstarší dochovanou synagogu na Moravě, a bývalá židovská čtvrť.
Starý hřbitov pamatuje staletí
Starý židovský hřbitov vznikl jižně od městského jádra, v prostoru předměstí Novosady. Podélně uspořádaný areál měl rozlohu přibližně 5 909 metrů čtverečních a pohřbívalo se na něm až do roku 1883. Podle odborných odhadů zde původně stálo asi 1 500 až 1 800 náhrobků. Nejstarší dochovaný datovaný kámen pocházel z roku 1657.
Náhrobky vznikaly především z místního hranického vápence, pískovce a mramoru. Jejich výzdoba připomíná tradiční symbolický jazyk židovského umění: objevují se levitské nádoby, ruce kohenů, koruny, stromy, slunce i ptáci. K významným osobnostem, které jsou podle průvodcovských materiálů na hřbitově pohřbeny, patří také lipničtí rabíni. Nejznámější je Baruch Teomin Fränkel, jehož tumba z roku 1828 se stala poutním místem chasidských návštěvníků.
Zničení, park a návrat paměti
V roce 1942 starý hřbitov těžce poškodilo německé vojsko. Ohradní zeď byla rozebrána a náhrobky pokáceny. Po válce se místo změnilo k nepoznání: jeho plocha byla upravena na park s dětským a volejbalovým hřištěm. Na nový hřbitov se tehdy podařilo převézt přibližně 160 celých náhrobků a dvě desítky zlomků.
Obnova starého areálu začala po změně poměrů. Nejvýraznější práce probíhaly v letech 1991 až 1992 za podpory organizace Agudath Israel of America a potomků rabína Fränkela z Velké Británie. Ohradní zeď byla obnovena přibližně v původní trase a podle dobových fotografií vznikla také replika rabínovy tumby. V letech 1995 až 1997 se na místo vrátily všechny zachované původní náhrobky, kterých je podle podkladů Židovské obce v Praze 159.
Nový hřbitov měl podobu chrámové aleje
Roku 1883 vznikl východně od staršího pohřebiště nový židovský hřbitov. Rozkládá se na ploše přibližně 6 625 metrů čtverečních a v době svého založení působil reprezentativně. Od hlavní brány vedla alej k průchozí obřadní síni a dále ke vzadu položené východní zdi. Tři dvojice převislých buků měly návštěvníkovi navodit dojem chrámového prostoru.
Obřadní síň však za druhé světové války nacisté strhli. Po válce byly k jihozápadní zdi uloženy náhrobky přenesené ze starého hřbitova. Ani mladšímu areálu se později nevyhnulo chátrání. V 80. letech jej převzalo město, část pomníků byla prodána a odvezena a zbylé kameny skončily shrnuté na hromadách. Úplné devastaci zabránila změna politických poměrů.
Dokumentace místo zapomnění
Obnova nového hřbitova nebyla tak úplná jako u staršího areálu, přesto se podařilo zachránit důležité svědectví o zdejší komunitě. V roce 1992 dostala západní část ohradní zdi novou omítku. Následovala fotodokumentace a identifikace dochovaných náhrobků na obou hřbitovech. Na novém hřbitově bylo zaznamenáno 380 hrobů s přibližně 560 pohřbenými a 225 pomníky.
Právě pečlivé dokumentování pomáhá rozlišovat původní náhrobky od kamenů přenesených ze staršího hřbitova. Nejde tedy jen o upravené místo k návštěvě, ale o paměťovou krajinu, v níž se zachovaly stopy několika staletí i následky systematického ničení.
Jak hřbitovy navštívit
Starý hřbitov se nachází u ulice J. V. Sládka, nový v Zahradní ulici. Podle městských turistických informací bývá starší areál přístupný v sezoně, zpravidla od března do října. Nový hřbitov nemusí být běžně volně přístupný a jeho návštěvu je vhodné předem ověřit u Turistického informačního centra Lipník nad Bečvou, případně domluvit s průvodcem.
Oba hřbitovy stojí za návštěvu jako součást procházky po židovských památkách města. Starý areál je veden jako místo navržené k prohlášení za kulturní památku, zatímco nový hřbitov je jako kulturní památka evidován. Společně připomínají komunitu, která byla z Lipníku téměř vymazána, ale z městské krajiny nezmizela beze stopy.