Na Žižkově náměstí v Táboře stojí socha, která není první podobou pomníku Jana Žižky. Původní dílo vytvořil Josef Václav Myslbek, jenže už necelý rok po slavnostním odhalení se začalo naklánět. Město proto hledalo nové řešení a dnešní monument, který míří k husitské tradici Tábora, vznikl až v další etapě.
Pomník měl připomenout husitské kořeny města
Myšlenku postavit Žižkovi pomník přinesla táborská Občanská beseda v roce 1870. Nešlo jen o poctu významnému vojevůdci. V 19. století město znovu zdůrazňovalo svou husitskou minulost a pomník se měl stát jejím viditelným symbolem v samém srdci historického centra.
Tábor je s husitským hnutím spojen od svých počátků. Podle městské turistické prezentace husité založili město roku 1420 a Žižka patří k osobnostem, které se pojí s jeho vznikem i vzestupem. Jeho pomník tak nevypráví pouze o jednom muži: připomíná také způsob, jakým si město v pozdější době vykládalo vlastní dějiny.
Po sbírkách a jednáních získal zakázku Myslbek. Na ideovém návrhu se podílel historik František Palacký. Slavnostní odhalení se konalo 25. a 26. srpna 1877. Do Tábora tehdy zamířil průvod přibližně 140 spolků a slavnostem podle historického přehledu muzea přihlíželo asi deset tisíc lidí. Socha měřila 280 centimetrů a spočívala na čtyřmetrovém žulovém podstavci.
První socha dlouho nevydržela
Už v červenci 1878 se Myslbekova socha začala naklánět. Příčinou byla nekvalitní slitina, z níž byla zhotovena, a dílo muselo být sneseno. Proto není přesné označovat jeho materiál bez dalšího upřesnění jednoduše jako bronz. Příběh pomníku tak připomíná i praktickou stránku veřejných památek: ambiciózní záměr potřebuje nejen dobrý návrh, ale také spolehlivé provedení.
Pro novou podobu se vybíralo z návrhů Myslbeka, Antonína Wagnera a Josefa Strachovského. Přijat byl Strachovského návrh a sochu podle něj vytesali bratři Ducháčkové z hořického pískovce. Nový pomník byl slavnostně odhalen 26. října 1884. Rok 1877 tedy označuje první Myslbekovu realizaci, zatímco socha, kterou návštěvníci vidí dnes, je spojena s rokem 1884.
Pařez odkazuje k pověsti
Při prohlídce stojí za pozornost dubový pařez, který je součástí Strachovského kompozice. Odkazuje k pověsti spojující Žižkův život s duby, pod nimiž se měl narodit a zemřít. Jde o motiv z podání, nikoli o doloženou historickou událost. Právě takový detail ukazuje, jak se v pomníku mohou prolínat historická paměť a příběhy, které kolem osobnosti postupně vznikaly.
Součástí pomníku je také podstavec spojený s připomínkou Žižkových vítězných bitev. Návrh nápisu je připisován Františku Palackému. Pokud vás zajímá jeho přesné znění nebo konkrétní výčet míst, vyplatí se prohlédnout si nápisy přímo na místě; samotný pohled na pomník dovoluje vnímat celek i jeho jednotlivé prvky bez spěchu.
Náměstí, které mění své jméno
Pomník stojí na hlavním náměstí Starého Města, jehož název se v průběhu času měnil. Dnešní Žižkovo náměstí se takto jmenuje od roku 1925; dříve se mu říkalo mimo jiné Hlavní náměstí nebo náměstí Republiky. Proměny názvu i samotného pomníku ukazují, že veřejná místa nejsou jen kulisou každodenního života. Nesou také stopy toho, které části minulosti chce město zdůraznit.
Pomník je venkovní památkou přímo na náměstí, takže jeho návštěvu není třeba plánovat podle otevírací doby. Při procházce historickým centrem se zastavte u pískovcové sochy, všimněte si pařezu a podstavce a zkuste si představit dvě různé chvíle jejího odhalení. Táborský Žižka je nejen připomínkou husitské tradice, ale i svědectvím o tom, jak se město rozhodlo svou minulost vyprávět dalším generacím.