Za nenápadným režným cihelným průčelím v Holečkově ulici se skrývá svět plný barev, symbolů a starobylých výtvarných vzorů. Bývalý benediktinský klášter Gabriel Loci na pražském Smíchově je pozoruhodný především mimořádně zachovanou výzdobou ve stylu beuronské umělecké školy. Komplex leží v těsné blízkosti Kinského zahrady a dnes slouží jako kulturní a společenský prostor, jeho historické interiéry však neztratily nic ze své působivosti.
Klášter, který vznikl díky hraběnce
Základní kámen byl položen v roce 1888 a stavba byla dokončena a vysvěcena o tři roky později. Impulzem k jejímu vzniku byla hraběnka Gabriela Sweerts-Šporková, významná mecenáška a zakladatelka pražského sídla benediktinek beuronské kongregace. Podle jejího patrona dostal klášter zasvěcení archandělu Gabrielovi.
Ve stejném roce dorazilo ze salcburského opatství Nonnberg do Prahy šestnáct řádových sester. Do nového kláštera se podle dostupných údajů nastěhovaly až v roce 1899. Roku 1893 byl areál povýšen na opatství. Na projektu se podíleli benediktinští řeholníci z Belgie Hildebrand de Hemptinne a Gislain Béthune. Vnější architektura spojuje novorománské a novogotické prvky: typické jsou sedlové střechy, nárožní věžice, kamenná ostění a obloučkový vlys pod hlavní římsou.
Interiér inspirovaný Egyptem i Byzancí
Největší překvapení čeká uvnitř. Beuronské umění čerpalo z antiky, starého Egypta, raného křesťanství i Byzance a všechny tyto vlivy spojovalo do osobitého, přísně stylizovaného výrazu. Výzdobu vedl Peter, respektive páter Desiderius Lenz, zakladatel beuronské umělecké školy. Spolupracoval s ním Jakob Würger a na malbách se podílel také Lenzův žák, páter Jan Verkade.
Stěny kostela Zvěstování Panny Marie, běžně označovaného jako kostel svatého Gabriela, pokrývají malby světců, biblických výjevů, ornamentů a scén ze života svatého Benedikta. Nejde o dekoraci v běžném smyslu slova. Každý motiv, geometrický vzor i latinský nápis je součástí promyšleného celku, který návštěvníka obklopuje ze všech stran.
Kostel je dlouhý 26 metrů a široký 13 metrů. Má dvě lodě a mohutnou čtyřhrannou věž vysokou 43 metrů. Nad hlavním portálem stojí sochy svatého Benedikta, svaté Scholastiky a archanděla Gabriela. Uvnitř se dochovala Lenzova Pieta nad kruchtou, freska Krista Pantokratora s nápisem „Ego sum — qui sum“ i nadživotní mramorové plastiky Panny Marie a svatého Gabriela. Některé části výmalby vznikaly nebo byly dokončovány ještě do roku 1917.
Od kláštera k poštovnímu areálu
Život benediktinek v Praze netrval dlouho. Po první světové válce řádové sestry klášter opustily a v roce 1919 jej prodaly Ministerstvu pošt a telegrafů. Součástí dohody bylo zachování kostela pro bohoslužby.
Nový vlastník proměnil areál v zázemí poštovních institucí. Do roku 1931 zde působily Poštovní úřad šekový a Poštovní spořitelna, později se v komplexu nacházelo také Poštovní muzeum a poštovní poukázková ústředna. Od roku 1998 zde sídlilo Ředitelství pošt. Proměny využití přitom historickou podstatu místa zcela nevymazaly.
Historické prostory žijí současností
Areál v roce 2020 koupila společnost Cimex Invest a následně jej částečně renovovala. Gabriel Loci se dnes využívá pro výstavy, koncerty, konference, módní přehlídky, svatby i filmování. K dispozici jsou například Rajská zahrada, Sloupový, Klenbový a Lustrový sál, knihovna, Bar Gabriel nebo samotný kostel. Celý komplex má rozlohu přibližně 16 000 metrů čtverečních, z nichž kolem 10 000 připadá na pronajímatelné prostory.
Nejzajímavější části ale nemusí být při běžné akci vždy přístupné. Komentované prohlídky, které pořádá Spolek přátel beuronského umění, mohou návštěvníky zavést také do východní části kláštera, k přepaženému chóru sester, do kapitulní síně, refektáře, knihovny a rajské zahrady. Termíny je vhodné ověřit předem, protože Gabriel Loci nemá klasickou stálou návštěvní dobu jako běžné muzeum.
Kostel zůstává živým duchovním místem a podle aktuálních informací se v něm konají římskokatolické bohoslužby v neděli dopoledne. Návštěva Gabriel Loci tak nabízí neobvyklé spojení: monumentální architekturu, jednu z nejvýraznějších ukázek beuronské výzdoby v Česku a prostor, který se i po více než sto třiceti letech stále proměňuje.