Jen málokterá vimperská památka tak názorně ukazuje, jak se ve středověku měnila válečná technika. Haselburg, stojící na samostatné vyvýšenině severně od zámku, nebyl obyčejnou věží ani okrasným doplňkem hradu. Vznikl jako předsunutá dělostřelecká bašta, která měla chránit Vimperk před útokem z náhorní planiny položené výše než samotný hrad.
Právě tato poloha představovala pro vimperské opevnění vážné nebezpečí. Pokud by se na vyvýšeném předpolí usadili útočníci s děly, mohli by ostřelovat hrad z výhodnějšího místa. Haselburg proto posunul obrannou linii před hrad a zároveň pomáhal kontrolovat přístupy k městu.
Odpověď na nástup palných zbraní
V 15. století přestávaly tradiční vysoké hradby samy o sobě poskytovat dostatečnou ochranu. Rozvoj palných zbraní vedl stavitele k tomu, aby opevnění zesilovali, rozšiřovali jeho palebné možnosti a vytvářeli samostatné obranné prvky před hlavní hradbou. Haselburg je právě takovým příkladem.
Bašta vznikla v rámci širšího opevňování Vimperka, spojovaného s Kaplíři ze Sulevic. Společně s hradem, městskými hradbami a dalšími obrannými prvky tvořila součást systému, který měl chránit nejen sídlo na skalnatém ostrohu, ale i město a důležité cesty v okolí. Vimperk měl navíc významnou polohu na trase Zlaté stezky.
Nad vstupní branou se dochovala kamenná deska s erbem Kaplířů ze Sulevic a letopočtem 1479. Ten je důležitým dokladem stáří stavby a Haselburg se díky němu tradičně uvádí jako přesně datovaná předsunutá dělostřelecká bašta. Přesnější zařazení jednotlivých stavebních etap je opatrnější spojovat obecně s 15. stoletím.
Podkovovitý půdorys a mohutná věž
Na první pohled zaujme celý areál svým protáhlým podkovovitým tvarem. Nejsilněji byla chráněna oblouková strana, obrácená k nejohroženějšímu předpolí. Haselburg měl původně vyzděný příkop a dvojí hradby, které útočníkům komplikovaly přístup a umožňovaly obráncům vést palbu z více míst.
Do vstupní strany obvodové hradby je vložena mohutná kruhová věž. Její průměr se blíží patnácti metrům a dochované zdivo dosahuje výšky třetího nadzemního podlaží. Ve dvou patrech jsou rozmístěny střílny, jejichž vějířovité uspořádání umožňovalo zasáhnout široké okolí, předpolí hradu i severní část města.
Střílny pro středně těžké palné zbraně potvrzují, že nešlo jen o pasivní úkryt. Obránci mohli z věže aktivně kontrolovat přístupy a odpovídat na útok. V přízemí se nachází prostor s křížovou klenbou. Nad ním bývala dvě další patra, přičemž druhé mohlo sloužit k obývání. Nad horní zděnou částí se podle stavebního vývoje mohla nacházet ještě dřevěná obranná úroveň a střecha.
Bašta, která unikla zbourání
Haselburg přitom nemusel přežít do dnešní doby. V roce 1729 vznikl záměr starou baštu zbourat a její materiál využít při opravách zámku. K demolici však nakonec nedošlo. Díky tomu si dnes lze udělat představu o podobě fortifikace, která by jinak zůstala známá jen z popisů a plánů.
Stavba prošla také změnami vlastnických poměrů. Po roce 1989 byla oddělena od majetkového celku vimperského zámku a přešla do soukromých rukou. Haselburg proto není součástí běžné návštěvní prohlídky státního zámku a nelze jej chápat jako jeho volně přístupnou část.
Prohlídka z veřejného prostoru
V současnosti je objekt v soukromém vlastnictví a veřejnosti není běžně přístupný. Prohlédnout si jej lze zvenčí z veřejného prostoru. To však jeho návštěvu nijak neumenšuje: mohutné zdivo, kruhová věž, příkop a sevřený půdorys jsou dobře čitelné i bez vstupu do areálu.
Haselburg je prvním zastavením naučné stezky Vimperkem, která začíná u státního zámku. Doporučená trasa měří přibližně 2,5 kilometru a vede k dalším historickým místům města. Nejlepší je proto spojit pohled na baštu s návštěvou zámku a procházkou podél vimperského opevnění.
Při návštěvě je třeba respektovat soukromé vlastnictví, nevstupovat za oplocení a nehledat nepřístupná místa k fotografování. Haselburg je cenný právě jako dochovaný doklad okamžiku, kdy se středověká obrana musela přizpůsobit síle dělostřelectva – a také jako památka, která jen těsně unikla zániku.