Za nenápadným vzhledem kostela sv. Bartoloměje se skrývá jeden z nejzajímavějších středověkých interiérů ve Vimperku. Nástěnné malby objevené při úpravách kostela v letech 1969 až 1971 nepředstavují jediný pozdně gotický celek. Jde o několik časových vrstev, které na stěnách zachovaly výjevy ze života Krista, Panny Marie i svatého Bartoloměje.
Nejstarší kostel ve městě
Kostel stojí na Starém hřbitově mezi ulicemi Hřbitovní a Zámecká alej, ve svahu zámeckého vrchu severovýchodně od historického centra. Jeho založení se pravděpodobně odehrálo ve druhé polovině 13. století, snad v souvislosti s budováním vimperského hradu. Tehdy šlo o původní farní kostel a jednu z prvních výrazných staveb v místě, z něhož se později rozvíjel Vimperk.
Původní raně gotická jednolodní stavba měla obdélný presbytář a trámový strop. Pozdější proměny její podobu výrazně ovlivnily. V 17. století byla loď zvýšena přibližně o půldruhého metru, nově zaklenuta a doplněna dřevěnou kruchtou. Měnila se také okna. Současný vzhled dotvářejí novogotické a pseudogotické úpravy, přesto se na stavbě dochovaly starší prvky, například raně gotický portál se sloupky a kalichovitými hlavicemi. Nad průčelím vystupuje drobná sanktusová věžička.
Malby jako obrazová kniha
Největší pozornost si zaslouží právě malířská výzdoba. Po odkrytí byla v roce 1999 restaurována a dnes umožňuje číst dějiny kostela podobně jako obrazovou knihu. V presbytáři se nachází starší christologický cyklus z druhé čtvrtiny 14. století. Zachycuje například Zvěstování, Navštívení Panny Marie, Narození Páně, Obětování v chrámu, Heroda, Vraždění neviňátek nebo Útěk do Egypta.
Výjevy nejsou rozvrženy náhodně. V kněžišti se objevují také symboly čtyř evangelistů, další dosud přesně neurčené postavy a iluzivní draperie. Na jižní stěně pak mladší malba Ukřižování, pravděpodobně z druhé poloviny 14. století, překrývá dvě starší pole. Dochovaly se rovněž scény Klanění králů, Bičování Krista a Nesení kříže.
Další christologický cyklus vznikl před polovinou 15. století a částečně se dochoval na severní stěně lodi. Osmnáct čtvercových polí zachycuje mimo jiné Narození Páně, Klanění tří králů, Vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, Krista před Pilátem, Korunování trním, Ukřižování, Oplakávání, Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení. Nad vítězným obloukem se k tomu přidávají výjevy ze života svatého Bartoloměje, patrona kostela.
Světec, náhrobky a stopy minulosti
Hlavní oltář zdobí novobarokní socha sv. Bartoloměje z 19. století. Starší socha světce z 15. století je uložena v archivu Muzea Vimperska. V interiéru se nacházejí také obrazy Vzkříšení Páně z druhé poloviny 18. století a sv. Jana Nepomuckého z první poloviny 19. století. Svátek sv. Bartoloměje připadá na 24. srpna; jeho obvyklým atributem je nůž a vlastní stažená kůže, připomínka mučednické smrti.
Presbytář doplňují gotické a raně novověké náhrobky, většinou vápencové. Zvláštní pozornost poutá náhrobek novorozence s motivem dítěte v zavinovačce a čápem. Latinský nápis připomíná pomíjivost života a nabádá k odpovědnému způsobu života.
Kostel je součástí širšího areálu Starého hřbitova. V jeho sousedství stojí barokní kaple Čtrnácti svatých pomocníků, založená roku 1708 sklářským huťmistrem Michalem Müllerem. Pod hřbitovem se nachází také kamenný sloupek se sousoším sv. Anny Samotřetí z poloviny 16. století.
Nová kapitola pro staré místo
Po desetiletí sloužil kostel také jako prostor pro smuteční obřady. V roce 2025 však byla dokončena a zkolaudována nová pietní síň, takže se obřady přesunuly jinam. Město avizovalo, že pro kostel bude hledat další využití. Jeho pietní charakter i historická hodnota přitom zůstávají důvodem, proč by neměl uniknout pozornosti návštěvníků Vimperka.
Podle aktuálních turistických informací jsou od roku 2025 nabízeny komentované prohlídky, zpravidla ve středu dopoledne a kolem poledne. Termíny, případné vstupné i možnost rezervace je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit. Ke kostelu lze dojít od vimperského zámku zámeckou alejí. Návštěvu je možné spojit s prohlídkou zámku, historického centra a městského opevnění. Na Starém hřbitově se přitom vyplatí zpomalit: nejcennější příběhy jsou zde namalované přímo na stěnách a čekají na pozorné čtení.