Na první pohled může působit jako nenápadný kus krajiny u Opavy. Přírodní památka Heraltický potok však ukazuje, jak bohatý život se dokáže soustředit do nivy menšího vodního toku. Meandrující potok zde doplňují mrtvá ramena, tůňky, podmáčené louky, rákosiny a porosty vrb. Právě jejich střídání vytváří mozaiku, která je cenná pro rostliny, obojživelníky i mokřadní ptáky.
Malá plocha s velkou rozmanitostí
Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1991 a podle aktuálních krajských podkladů zaujímá 13,7101 hektaru. Rozkládá se v katastrálních územích Jamnice, Neplachovice a Štemplovec. Administrativně zasahuje do obcí Holasovice, Neplachovice a Stěbořice, přičemž nejčastěji se s ním návštěvníci orientačně spojují právě přes Neplachovice a místní část Zadky.
Niva Heraltického potoka je plochá a ovlivňovaná pravidelným zaplavováním. Voda tu není pouze překážkou, ale základním činitelem, který udržuje charakter území. V místech bývalých rybníků a v okolí toku vznikly mokřadní louky, rákosiny a porosty chrastice rákosovité. Zbytky lužních porostů doplňují druhotné vrbiny, v nichž rostou například vrba bílá, vrba křehká a vrba popelavá.
Od jarních květů po mokřadní byliny
Proměnlivost prostředí je patrná i v rostlinstvu. Na vlhkých loukách se objevují druhy typické pro mokřadní stanoviště, například ostřice ostrá, tužebník jilmový, zblochan vodní, chmel otáčivý nebo ptačinec bahenní. Brzy na jaře se k nim přidávají orsej jarní, křivatec žlutý a dymnivka dutá, které vnášejí do jinak nenápadné nivy krátký, ale výrazný barevný okamžik.
Nejde o zahradnicky upravený prostor ani o park s přesně vymezenými scenériemi. Hodnota Heraltického potoka spočívá právě v přirozenější mozaice stanovišť, která se během roku mění podle množství vody, počasí a vývoje vegetace. Návštěvník tu proto může vnímat spíše celkový charakter krajiny než jednotlivé izolované atrakce.
Tůňky jako školka obojživelníků
Nejmenší vodní plochy mají v chráněném území mimořádný význam. Poskytují podmínky pro rozmnožování čolka velkého, čolka obecného a rosničky zelené. Na vlhkých loukách a v okolí mokřadů se podle dostupných údajů vyskytuje také ještěrka živorodá a užovka obojková.
Nejvhodnější dobou pro pozorování jarního života bývá období, kdy se tůňky probouzejí po zimě a obojživelníci vyhledávají vodu k rozmnožování. Ani tehdy však není jisté, že návštěvník konkrétní druh spatří. Mokřadní živočichové jsou citliví na vyrušení a většina z nich se ukrývá v husté vegetaci nebo pod hladinou.
Rákosiny plné hlasů
Rákosové porosty nejsou pouze kulisou. Vytvářejí důležité útočiště pro ptáky, kteří v nich hledají potravu, úkryt nebo místo k hnízdění. V lokalitě byly uváděny čtyři druhy rákosníků, cvrčilka říční, cvrčilka zelená a strnad rákosní. Zaznamenán byl také hýl rudý.
V nivě a okolních porostech se objevují rovněž moták pochop, ostříž lesní, chřástal polní a chřástal kropenatý. U hnízdních výskytů je ale na místě opatrnost, protože počet párů i samotná přítomnost ptáků se mohou v čase měnit. Pro návštěvníka bývá nejspolehlivějším zážitkem spíše poslech hlasů z rákosin než snadné pozorování konkrétního jedince.
Tip na ohleduplnou návštěvu
Nejčastěji uváděný přístup vede od silnice I/11 v prostoru u Zadek mezi Opavou a Horním Benešovem. Samotný mokřad ale není upravenou turistickou atrakcí s jednotnou stezkou nebo návštěvnickým zázemím. Podmáčený terén, husté rákosiny a popadané kmeny mohou pohyb výrazně ztížit, proto je rozumné vnímat Heraltický potok především z okraje území a okolních cest.
Při návštěvě je důležité nevstupovat bezohledně do mokřadů, nerušit ptáky v době hnízdění a respektovat soukromé pozemky i aktuální ochranný režim. Nejzajímavější může být jaro s kvetoucími rostlinami a aktivními obojživelníky, případně období hnízdění, kdy rákosiny ožívají ptačími hlasy. Heraltický potok tak nabízí klidné setkání s krajinou, která není nápadná rozlohou, ale překvapí množstvím života.