Hrad Hlodný patří k místům, která se neodhalí na první pohled. Na rozdíl od známých zřícenin tu návštěvníka nečekají výrazné zdi ani věž vystupující nad okolní les. Z někdejšího opevnění zůstaly hlavně terénní stopy – skalnatá ostrožna, příkop a val. Právě v tom spočívá kouzlo lokality u Osečnice v Orlickém podhůří: hrad je potřeba v krajině spíše přečíst než obdivovat jako zachovanou stavbu.
Nejdřív důležité rozlišení
Hlodný bývá v turistických textech spojován s výletem do Antoniina údolí. Dostupné podklady ale ukazují, že zde došlo k místopisnému smíchání dvou hradních lokalit. Samotný Hlodný je odborně lokalizován u Osečnice, severovýchodně od obce, v nadmořské výšce kolem 640 metrů. Hrad v Antoniině údolí na katastru Skuhrova nad Bělou je naproti tomu uváděn jako Nový hrad, později Klečkov.
Rozdíl není jen v názvu. Pokud se vydáte po trase popisované jako výlet k hradu v Antoniině údolí, můžete dojít právě k pozůstatkům Nového hradu, nikoli k Hlodnému. Žluté značení zmiňované v některých starších turistických textech proto nelze bez dalšího považovat za jednoznačný přístup k Hlodnému. Před cestou je vhodné ověřit aktuální mapu a přesnou polohu cíle.
Hrad spojený s kolonizací podhůří
Písemné zprávy o Hlodném jsou velmi skromné. Jeho vznik mohl souviset s kolonizací horní části údolí Bělé a s rodem ze Žampachu. V letech 1354 až 1369 se připomíná Jan Ovčíř ze Žampachu, který byl patronem kostela a podle historických úvah mohl být také zakladatelem hradu. Jistotu však prameny neposkytují.
Nejpozději roku 1393 se v oblasti objevují páni z Častolovic. Půta mladší z Častolovic pravděpodobně Hlodný opustil a nechal vybudovat nové sídlo. První zmínka o Novém hradu pochází z roku 1427. O několik let později, v roce 1440, se u něj uvádí neúspěšný útok Jana Koldy mladšího ze Žampachu. Historie obou lokalit se tak v krajině i v pramenech přirozeně prolíná, což může být jedním z důvodů pozdějších záměn.
Co lze na Hlodném spatřit
Hlodný stával na jihozápadním konci vysokého skalnatého ostrohu. Na severní straně jej chránila přitesaná skalní rozsedlina, která vytvořila přibližně patnáct metrů široký příkop. Podél něj vedl val, dnes patrný především jako změna v modelaci terénu.
Za příkopem se podle dochovaných stop nacházelo menší nádvoří. Odborné úvahy připouštějí existenci obdélného paláce a snad také věže nebo suťového kuželu po bergfritu. Přesnější podobu hradu však nelze spolehlivě určit bez podpovrchového archeologického průzkumu. Návštěvník by proto neměl očekávat romantickou zříceninu s dochovanými interiéry. Hodnotou místa je především možnost sledovat, jak se středověké opevnění otisklo do skal a lesního svahu.
Výlet pro ty, kdo rádi hledají v krajině
Lokalita nemá běžnou návštěvnickou infrastrukturu ani adresu. Jde o volně přístupné místo v lesním terénu, kde se vyplatí počítat s nerovným povrchem a s tím, že jednotlivé pozůstatky nemusí být na první pohled zřejmé. Pomoci může znalost základního příběhu: příkop, val, ostrožna a případné zbytky zdiva jsou zde důležitější než výrazná stavba.
Antoniino údolí může být samostatně zajímavým krajinným cílem, při plánování výletu je ale nutné správně určit, ke kterému hradu míříte. Nový hrad neboli Klečkov a Hlodný nelze v článcích ani v navigaci automaticky zaměňovat. Přesná poloha Hlodného se uvádí u Osečnice, přibližně na souřadnicích 50°15′44,7″ severní šířky a 16°19′56,7″ východní délky. Tyto údaje slouží jako orientační vodítko, nikoli jako oficiální návštěvní adresa.
Respekt k nenápadné památce
Hlodný je archeologická lokalita, a proto má smysl pohybovat se po místě ohleduplně. Do valů a příkopů není vhodné zasahovat, nic rozebírat ani odnášet případné nálezy. U podobných zaniklých hradů může jediný nenápadný terénní detail doplňovat obraz celého sídla. Hlodný tak nabízí především klidný výlet do lesní krajiny a lekci z toho, že české dějiny nejsou ukryté jen v zachovaných zdech, ale také v podobě kopců, skal a dávno zarostlých cest.