Jedna hořická trubička začíná jako velmi tenká oplatka a končí v podobě křehkého sladkého válečku. V Miletíně si tento postup můžete nejen prohlédnout, ale po předchozí rezervaci také sami vyzkoušet. Praktická část návštěvy spočívá ve stočení deseti trubiček, které výrobce následně dárkově zabalí.
Od rodinného receptu k vyhlášené specialitě
Historie hořických trubiček sahá podle doložených pramenů nejméně do roku 1812. Tehdy se měly připravovat v rodině paní Líčkové při rodinných slavnostech a jako dárky. S jejich vznikem se pojí také známé vyprávění o raněném kuchaři z Napoleonova okolí, který měl recept předat právě této rodině. Jde však o legendu, nikoli o jednoznačně potvrzenou historickou skutečnost.
Výraznou osobností dalšího vývoje byl cukrář Karel Kofránek, který se do rodiny přiženil a recepturu zdokonalil. Trubičky potom nesly označení Kofránkovy hořické trubičky. Kofránek je spojován také s patentem na elektrický přístroj pro pečení oplatek z roku 1898.
Na přelomu 19. a 20. století už nešlo jen o domácí pochoutku. Trubičky se vyráběly komerčně a putovaly mimo jiné do Německa, Anglie, Francie, Turecka, Ameriky nebo až do Šanghaje. Z domácích i zahraničních výstav si podle historických podkladů odvezly celkem 65 ocenění a diplomů.
Co dělá trubičku hořickou
Výrobek prošel po roce 1949, kdy byla výroba znárodněna, rukama několika národních podniků. Tradiční výroba v Hořicích se obnovila po roce 1990. Firma Pravé hořické trubičky uvádí, že vlastní výrobu zahájila v roce 1999 po odkupu obchodních podílů tradičního výrobce.
Název Hořické trubičky je dnes chráněn jako chráněné zeměpisné označení Evropské unie. V České republice byl jako označení původu zapsán už v roce 1994, unijní registrace následovala v roce 2007. O charakteru výrobku rozhoduje nejen receptura, ale také tradiční postup, místní voda a vlastnosti mouky z vymezené oblasti.
Základem je tekuté těsto, z něhož se pečou velmi tenké oplatky. Podle specifikace mají být silné přibližně 0,9 až 1,2 milimetru a pečou se zhruba minutu při teplotě 150 až 160 °C. Po upečení ještě dva až tři týdny přirozeně zrají. Teprve potom přichází na řadu ruční stáčení na teplém litinovém plátu.
Ruční práce, kterou si vyzkoušíte v Miletíně
Právě stáčení je část výroby, která se při návštěvě stává skutečným zážitkem. Oplatka musí být dostatečně pružná, aby se dala svinout, a současně křehká a tenká. Některé trubičky se ručně prosypávají, jiné se plní krémem nebo namáčejí do kakaové polevy.
Miletínská firma sídlí na adrese Lhotova 328. Nabízí MINI exkurzi, kterou je nutné předem rezervovat. Standardní program trvá přibližně půl hodiny, při praktickém zkoušení může návštěva zabrat až hodinu. Podle aktuálních podmínek se termíny obvykle domlouvají ve všední dny.
Nejde přitom o volný vstup do výrobních prostor. Z hygienických důvodů se ukázka a praktická část odehrávají ve firemní prodejně. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální dostupnost programu přímo u provozovatele. Návštěvu lze spojit s nákupem různých druhů trubiček.
Sypané, plněné i máčené
Tradiční sypaná varianta není jedinou podobou této cukrovinky. Sortiment zahrnuje také plněné, polomáčené a celomáčené trubičky. Krémy mohou být kakaové, čokoládové, kávové, skořicové, vanilkové, oříškové nebo ovocné. Vedle klasických výrobků se objevují také varianty BIO či produkty bez přidaného cukru.
Návštěva v Miletíně tak není jen zastávkou v prodejně. Nabízí krátké setkání s technikou, která se v době strojové výroby stále opírá o lidskou zručnost, a zároveň připomíná, že regionální specialita může mít překvapivě široký příběh. Od rodinného receptu z počátku 19. století přes světové výstavy až po chráněné označení dnes vede cesta, kterou si můžete odnést v podobě vlastnoručně stočených trubiček.