Jen málokteré místo v Brdech spojuje tak výrazně příběh nuceného vysídlení s ochranou přírody. Hrachoviště, dnes součást obce Jince ve Středočeském kraji, bývalo malou vesnicí. V roce 1952 však bylo zahrnuto do rozšiřovaného vojenského výcvikového prostoru a jeho obyvatelé museli své domovy opustit.
V době vysídlení zde stálo 15 domů a žilo 51 lidí, tedy 17 rodin. Většina obyvatel odešla pod nátlakem v polovině prosince 1952. Likvidace obce a dokončení celé akce pokračovaly ještě na jaře následujícího roku. Ke katastru tehdy patřily také hájovny Krejčovka a Na Hlíně.
Po vesnici zůstala stodola i staré stromy
Domy postupně zmizely, ale Hrachoviště není místem beze stop. Nejvýraznější připomínkou někdejšího osídlení je dochovaná stodola. V okolí rostou staré ovocné stromy a návštěvník může narazit také na pamětní kříž nebo kámen s vyrytým letopočtem. Právě takové nenápadné pozůstatky pomáhají představit si, že tu kdysi existovala běžná vesnická krajina s domy, hospodářstvím a každodenním životem.
Za pozornost stojí rovněž Klen na Hrachovišti, památný strom, který patří k největším a nejstarším javorům klenům v CHKO Brdy. Jeho obvod kmene dosahuje podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny 505 centimetrů a jeho stáří se odhaduje přibližně na 200 až 250 let. Strom tak může pamatovat ještě dobu, kdy vesnice dávno před vojenským využitím krajiny žila svým vlastním rytmem.
Vojenské cvičiště jako nečekané útočiště vzácných druhů
Hrachoviště dnes leží v Chráněné krajinné oblasti Brdy, která vznikla po zrušení Vojenského újezdu Brdy k 31. prosinci 2015. Armádní využití některých ploch však pokračuje. Právě dlouhodobé působení vojenské techniky vytvořilo podmínky, které jsou z pohledu ochrany přírody překvapivě cenné.
Lokalita je evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000. Její největší hodnotou je pestrá mozaika vojenského cvičiště, kosených luk a lučních lad. Pojezdy techniky rozrušují půdu, vytvářejí koleje, mělké prohlubně a dočasné tůně. V nich se může zadržet voda na dostatečně dlouhou dobu, aby posloužila obojživelníkům i vzácným bezobratlým.
Typickým obyvatelem těchto míst je kuňka žlutobřichá, která patří mezi předměty ochrany lokality. V mělkých vodních plochách se může objevit také listonoh letní. Tento drobný korýš svým vzhledem připomíná trilobita a v české přírodě je kriticky ohrožený. Jeho vajíčka dokážou přečkat několik let sucho i mráz, zatímco dospělí jedinci žijí v dočasných tůních a jejich životní cyklus obvykle netrvá déle než 30 dní.
Louky potřebují pravidelnou péči
Bez zásahů by zdejší otevřená krajina postupně zarostla náletovými dřevinami. O cenné louky se proto pečuje vyřezáváním náletů, sečí a šetrnou pastvou. Ruční kosení má výhodu v tom, že umožňuje chránit jednotlivé trsy rostlin až do doby, kdy dozrají jejich semena.
Na zdejších loukách se podle podkladů ochrany přírody objevuje například kosatec sibiřský, upolín nejvyšší, hořec hořepník a prstnatec májový. Rozdílný režim péče v jednotlivých částech území tak udržuje pestré prostředí, v němž se střídají krátce sečené plochy, vyšší tráva, křoviny, koleje a drobné vodní plochy.
Výlet za krajinou paměti
Hrachoviště lze navštívit jako součást pěšího výletu k Jedové hoře. Agentura ochrany přírody a krajiny uvádí trasu dlouhou přibližně čtyři kilometry. Cestou může návštěvník hledat pozůstatky zaniklé obce, dochovanou stodolu, staré ovocné stromy i pamětní prvky. Odměnou je také setkání s krajinou, která se na první pohled může zdát prázdná, ale ve skutečnosti ukrývá pozoruhodně bohatý život.
Hrachoviště nemá klasickou návštěvnickou adresu ani zázemí. Proto je vhodné vycházet z aktuálních map a držet se povolených či značených tras. Část území se stále využívá pro vojenský výcvik, zejména v severní části působí vojenská autoškola. Do uzavřených ploch není možné vstupovat a vždy je nutné respektovat aktuální pokyny armády a správy CHKO. Pozorování kuňky nebo listonoha navíc závisí na roční době, počasí a vodním režimu – příroda tu návštěvníkům nic negarantuje, ale právě její proměnlivost je součástí kouzla tohoto neobvyklého místa.