Jen málokterá památka v českých městech vypráví tak názorně o proměnách zdejší společnosti jako zámek v Jincích. Z někdejšího panského sídla se postupně stal hospodářský a průmyslový areál, jehož dějiny jsou spojené nejen s barokní architekturou, ale také s železářstvím a pivovarnictvím. Stavba stojí v historickém jádru městyse, při hlavní silnici a v blízkosti říčky Litavky.
Na místě tvrze vznikalo barokní sídlo
Podle místní historické tradice stávala na místě dnešního zámku dřevěná tvrz, doložená k počátkům 14. století. Její konkrétní pozůstatky se však dosud nepodařilo bezpečně identifikovat. O tvrzi tak vypovídají především písemné prameny a poloha v historické zástavbě.
Současný zámek nevznikl jednorázově, ale postupnými přestavbami. Výrazné stavební zásahy probíhaly už ve druhé polovině 17. století a pokračovaly ve 30. a 40. letech i v 60. a 70. letech 18. století. V průběhu těchto etap se původní sídlo proměnilo v rozsáhlou patrovou panskou budovu s trojkřídlou dispozicí.
Barokní zámek měl obytné a reprezentační místnosti, kapli a bohatě zdobené interiéry. Zvlášť působivé muselo být východní zahradní průčelí se sallou terrenou, přízemním sálem otevřeným směrem do zahrady. Prostor doplňovaly sochy, kamenné vázy, vodotrysky a umělá jeskyně. Část této výzdoby se v průběhu dalších staletí ztratila, přesto zůstává patrné, že původně nešlo jen o účelové panské sídlo, ale o reprezentativní centrum panství.
Vratislavové, železo a ztráta rezidenční role
Jinecké panství drželi od roku 1647 Vratislavové z Mitrovic. Na počátku 19. století se jeho osud změnil. Zadlužené panství prodali roku 1805 hraběti Rudolfu Vrbnovi, který je o rok později spojil s hořovickým panstvím. Sám se usadil v Hořovicích, a jinecký zámek tak postupně přestal být hlavním vrchnostenským sídlem.
Budova začala sloužit jiným účelům. Nejprve v ní byly soustředěny minerální sbírky, později se využívala jako sklad železa. Tato změna souvisela s rychlým rozvojem železářství na Jinecku. Vrbnové zde podporovali těžbu a zpracování železné rudy a kolem roku 1810 nechal Rudolf Vrbna vybudovat vysokou pec Barbora. Ta stojí mimo zámecký areál, ale s historií panství úzce souvisí a dnes patří k nejvýznamnějším dochovaným památkám staršího železářství ve střední Evropě.
Zámek se změnil v pivovar a sladovnu
Ve druhé polovině 19. století začala další výrazná proměna. Zámecká budova byla postupně zbavována rezidenční funkce a adaptována na pivovar a sladovnu. Přesné datování jednotlivých stavebních etap se v různých podkladech liší, bezpečně lze hovořit o postupné přestavbě, která pokračovala až do 80. let 19. století.
Provoz nesl označení Knížecí pivovar. Roku 1883 si jej pronajal sládek Antonín Šilinger a za jeho působení byla modernizována varna i sladovna. Nové využití přineslo praktické zásahy do historické budovy. Zanikla zámecká kaple svatého Josefa a odstraněny či přestavěny byly také některé sklepy, schodiště a části přízemí i patra.
Po znárodnění v roce 1948 pivovar přešel pod Brdské pivovary. Objekt pak v roce 1964 poškodil požár, při němž zanikla většina dosud dochovaných malovaných stropů z 18. století. Událost připravila zámek o významnou část jeho barokní výtvarné výzdoby.
Historická stavba v nové životní etapě
Zámek Jince je nemovitou kulturní památkou a jeho ochrana se vztahuje na hlavní zámeckou budovu i vybrané části areálu. Některé novodobě přestavěné hospodářské objekty chráněné nejsou. Právě rozdílná míra dochování dnes připomíná, jak výrazně se účel stavby v průběhu času měnil.
Areál v současnosti prochází stavebními úpravami směřujícími k bytovému využití. Památková ochrana přitom vyžaduje zachování cenných historických částí a případné restaurování maleb, pokud jejich existenci potvrdí průzkum. Nejde tedy o běžně přístupný zámek s pravidelnými prohlídkami; při návštěvě je třeba počítat s omezeným vstupem, oplocením a probíhajícími pracemi.
Zvenčí lze návštěvu spojit s procházkou historickými Jinci, barokním kostelem svatého Mikuláše a okolím Litavky. Samostatným cílem je také vysoká pec Barbora. Zámek tak nejlépe poznáme jako součást širšího příběhu obce – příběhu, v němž se na jednom místě potkaly šlechtická reprezentace, železářská výroba, pivovarnictví i současná snaha dát historické stavbě nové využití.