Na Hřídelík se nevstupuje po širokém schodišti ani branou mezi zachovanými hradbami. Cesta vede chodbou vytesanou přímo v pískovcovém skalním suku, na jehož vrcholu hrad kdysi stával. Právě spojení stavby s přírodním útvarem dává zřícenině na jižním okraji Blíževedel její neobvyklý charakter. Z hradu zůstaly jen části zdí, paláce a obvodového opevnění, samotná skála však dodnes vytváří působivý základ celého místa.
Malý hrad biskupského panství
Hřídelík pravděpodobně vznikl ve druhé polovině 13. století z podnětu pražského biskupství. Blíževedly jsou jako majetek pražského biskupství doloženy už roku 1292, první spolehlivá písemná zpráva přímo o hradu však pochází až z roku 1334. Tehdy je uváděn purkrabí Martin z Hřídelíka a hrad zjevně plnil především správní funkci – byl centrem dohledu nad zdejším biskupským statkem.
Hradní jádro lemovala mohutná obvodová hradba vedená po okraji skalního podloží. Dochované zdivo je pestré: stavitelé využili čedič, křemenec i pískovec a kombinovali je s dřevěnými konstrukcemi. Ve stěnách skalního suku jsou patrné trámové kapsy, které pravděpodobně souvisejí s někdejší pavlačí. Dnešní návštěvník tak místo nečte jako celek podle zachovaných budov, ale spíše z jednotlivých stop ve skále a zdivu.
Vězení pro kněze i ústup do zapomnění
Význam Hřídelíku začal klesat po roce 1375. Pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi tehdy získal hrad a panství Hrádek u Úštěka, dnešní Helfenburk. Větší a modernější sídlo postupně převzalo správní úlohu, kterou do té doby zastával Hřídelík.
Hrad pak podle historických pramenů sloužil také jako karcer, tedy vězení pro kněze odsouzené církevním soudem pražské arcidiecéze. Nejde o pozdější pověst, ale o funkci spojovanou zejména se 14. stoletím. Poslední známá středověká zmínka pochází z roku 1395. Hřídelík měl být tehdy darován dominikánům a podle některých výkladů se měl stát sídlem dominikánského kláštera. Není však jisté, zda k takovému využití skutečně došlo.
Hrad byl pravděpodobně poškozen nebo pobořen během husitských válek a následně opuštěn. V pozdějších pramenech se objevuje také jako Starý dům nebo Starý hrad. Na počátku 19. století nechal litoměřický biskup Augustin Hille ve zřícenině vybudovat malý zděný letohrádek. Podle turistických podkladů měl sloužit také jako hostinec, do poloviny 19. století však zanikl.
Skála, která ukrývá archeologické stopy
Hřídelík není zajímavý jen romantickým vzhledem. Lokalita byla opakovaně archeologicky zkoumána a nálezy keramického materiálu ukazují, že místo mělo význam ještě před vznikem samotného hradu. Nejstarší objevy jsou datovány do předkolonizačního období. Pod hradem a v jeho okolí jsou evidována území s archeologickými nálezy, včetně bývalé chmelnice jižně od skalního suku.
Předhradí ani hospodářské zázemí dnes nejsou v terénu zřetelné. O to cennější jsou zachované sklepní či skalní prostory, zbytky palácových zdí a přístupová chodba. Hřídelík je od roku 1964 veden jako nemovitá kulturní památka. Při prohlídce je proto namístě respektovat zdivo i skálu, nic neuvolňovat a nevstupovat do nestabilních nebo nebezpečných částí.
Krátký výlet z Blíževedel
Výchozím místem návštěvy jsou Blíževedly. Ke zřícenině se podle turistických podkladů přichází z obce po červené turistické značce, od jižního okraje pak vede ke skalnímu hradu krátká značená odbočka. Jeden z popisů uvádí přibližně stometrový závěrečný úsek. Do Blíževedel lze přijet autem i vlakem; obec leží na trati 087, aktuální spojení je však vhodné ověřit před cestou.
Starší turistické informace uvádějí volný přístup bez návštěvní doby a vstupného. Tento údaj se může změnit, proto je rozumné před výpravou ověřit aktuální stav u obce nebo vlastníka pozemku. Terén u zříceniny je nerovný a po dešti či v zimě může klouzat.
Výlet lze spojit s prohlídkou samotných Blíževedel, kde stojí barokní kostel svatého Václava, sloup Nejsvětější Trojice z roku 1714 a několik roubených či hrázděných domů. Dalším cílem v okolí je zřícenina Ronov. Hřídelík tak představuje nenáročnou, ale obsahově překvapivě bohatou zastávku v krajině pískovcových skal, lesů a historických sídel Kokořínska a Máchova kraje.