Na rozcestí v Hukvaldské oboře stojí pomník Lišky Bystroušky, která se stala symbolem jednoho z nejslavnějších Janáčkových děl. Místo má zvláštní atmosféru: cesta pokračuje k hradu, kolem rostou staré stromy a v oboře se mezi loukami a lesními porosty pohybuje zvěř. Příběh opery se tu přirozeně propojuje s krajinou, k níž měl Leoš Janáček celý život silný vztah.
Pomník připomíná hukvaldské uvedení, ne světovou premiéru
Pomník Lišky Bystroušky věnovali lesníci a myslivci Ostravského kraje při příležitosti prvního uvedení opery Příhody lišky Bystroušky v hukvaldském amfiteátru v roce 1959. Právě amfiteátr je součástí obory a dodnes slouží kulturním a hudebním akcím.
Je přitom důležité rozlišit dvě události, které se někdy zaměňují. Světová premiéra opery se konala už 6. listopadu 1924 v brněnském Mahenově divadle. Hukvaldský pomník tedy nepřipomíná první uvedení díla vůbec, ale jeho pozdější uvedení v místě spojeném se skladatelovým životem.
S liškou se pojí také návštěvnická pověst, podle níž dotyk jejího ocasu přináší splněné přání. Jde o tradované vyprávění, nikoli o doloženou skutečnost. Samotný pomník má však jasně popsaný původ a patří k výrazným zastavením při procházce oborou.
Obora pod hradem nabízí víc než jen jednu sochu
Hukvaldská obora má kořeny v roce 1567. Přibližně kolem roku 1730 byla přenesena k hradnímu kopci, který se postupně zalesnil. V 19. století zde vznikl také hřebčín. Dnes areál patří Ostravsko-opavskému biskupství a návštěvníkům nabízí kombinaci historické krajiny, alejí, pastvin a výhledu ke zřícenině hradu Hukvaldy.
Při procházce lze pozorovat daňky nebo muflony, vždy ovšem z vyznačených cest a s ohledem na klid zvířat. Do lesních porostů ani pastevních ploch se nevstupuje, v oboře se nejezdí na kole či koloběžce a psi sem mohou pouze na vodítku. Přístup je sezónní a po skončení návštěvní doby se areál uzamyká, proto je dobré aktuální režim před cestou ověřit.
Nejjednodušší výletní trasa vede od vstupu do obory kolem pomníku k hradu Hukvaldy. Po návratu k oborní bráně lze pokračovat do samotné obce, kde čekají další místa spojená s Janáčkem.
Janáček se narodil ve škole, památník má v pozdějším domě
Leoš Janáček se narodil v hukvaldské škole u kostela svatého Maxmiliána. Rodnou budovu připomíná pamětní deska a pamětní světnička. Nejde však o dnešní Památník Leoše Janáčka. Ten sídlí v domě, který získala skladatelova rodina a který Janáček na konci roku 1921 koupil od své švagrové.
V domě čp. 79 se dochovala historická část s dobově zařízeným salónem, ložnicí a kuchyní. Druhá část expozice je multimediální a přibližuje Janáčkův vztah k Hukvaldům prostřednictvím fotografií, dopisů, notových zápisů, ukázek lidové mluvy nebo audiovizuálních materiálů. Nechybějí ani návrhy scén a kostýmů k opeře Příhody lišky Bystroušky.
Skladatel svůj hukvaldský dům odkázal obci. Veřejnosti se otevřel 17. července 1933 a od roku 1994 jej spravuje Nadace Leoše Janáčka. Pro zájemce existuje také mobilní aplikace, která provádí návštěvníky po místech spojených s Janáčkovým životem v Hukvaldech.
Výlet za hudbou, přírodou i historií
Hukvaldy jsou zajímavé právě tím, že zde jednotlivé vrstvy příběhu neleží odděleně. Rodná škola připomíná Janáčkovo dětství, jeho pozdější dům osobní vztah ke krajině, obora svět Lišky Bystroušky a hrad dlouhé dějiny místa. Příroda přitom není jen kulisou. Zvuky krajiny, lidská řeč a moravský venkov patřily k podnětům, které Janáček dlouhodobě vnímal a promítal do své tvorby.
Celodenní návštěvu lze naplánovat jako pěší okruh: začít u vstupu do obory, vystoupat k hradu a pomníku, sejít zpět do obce a pokračovat k Památníku Leoše Janáčka a rodné škole. Pokud chcete téma rozšířit, další výrazná připomínka skladatele a jeho liščí hrdinky čeká v Ostravě na Jiráskově náměstí. Bronzová plastika Davida Moješčíka zobrazuje sedícího Janáčka s liškou v náručí a zároveň slouží jako lavička.
Hukvaldy tak nabízejí neobvyklý způsob, jak poznat českou kulturu: ne v koncertním sále, ale na cestě mezi oborou, hradem, školou a domem, kde Janáček nacházel své zázemí.