Jen málokde je proměna průmyslového města patrná tak názorně jako v okolí kladenské Huťské ulice. Kdysi zde fungovalo zázemí pro zaměstnance a návštěvníky hutí, vznikaly vily i ubytovací zařízení a ulice žila v těsném sousedství výrobních provozů. Dnes je její část spíše tranzitním prostorem s firemními, prázdnými nebo jinak využívanými budovami. Právě tento kontrast bude tématem komentované vycházky v rámci Dne architektury.
Ulice ve stínu železáren
Kladenské hutnictví se začalo rozvíjet v polovině 19. století. Stavba první vysoké pece byla zahájena v dubnu 1854 a už 8. ledna následujícího roku byla zapálena první vysoká pec na koks v Čechách. Podnik dostal jméno Vojtěšská huť a jeho rozvoj postupně změnil nejen zdejší krajinu, ale také společenský a urbanistický obraz Kladna.
Další významnou kapitolou se stala Poldina huť, založená Karlem Wittgensteinem v roce 1889. Název připomínal jeho manželku Leopoldinu, jejíž podobizna se později stala symbolem podniku. Huť se zaměřovala na ušlechtilé oceli, v roce 1908 zde spustila elektrickou pec a o dva roky později si patentovala jednu z prvních nerezavějících ocelí na světě.
Hutě přitahovaly tisíce pracovníků. Před rokem 1989 v nich podle historických přehledů pracovalo více než 20 000 lidí. Okolí provozů proto nebylo pouze výrobní zónou. Potřebovalo také bydlení, ubytování, služby a místa, kde se mohli setkávat zaměstnanci, odborníci i obchodní návštěvy.
Werkshotel a dům hostů Poldiny hutě
Jedním z dokladů této někdejší funkce je Werkshotel v Huťské ulici. Podle místního historického průvodce byl postaven v roce 1891 a sloužil především německy mluvícím kvalifikovaným pracovníkům kladenských průmyslových podniků. Po roce 1921 fungoval jako závodní hotel Pražské železářské společnosti a po druhé světové válce nesl název Dům oddechu SONP Kladno.
Do širšího příběhu Huťské patří také Poldihaus, dnes známý jako Hotel Hoffmann. Nestojí přímo v Huťské, ale v nedaleké Příční ulici, a připomíná reprezentativní stránku průmyslového podnikání. Dům hostů Poldiny hutě vznikl v letech 1902 až 1903 podle návrhu architekta Josefa Hoffmanna. Ubytovávali se zde významní hosté a odborníci spojení s podnikem.
Budova zaujme velkou dvoupodlažní schodišťovou halou, ochozem a kovovými detaily pocházejícími z produkce Poldiny hutě. Pravděpodobně podle Hoffmannova návrhu byla v roce 1928 rozšířena. Poldihaus tak představuje nečekané propojení průmyslové historie s architekturou vídeňské moderny.
Od průmyslového města k prostoru bez obyvatel
Proměnu lokality urychlily poválečné změny. Část německé technické inteligence a středních kádrů z Kladna odešla nebo byla odsunuta, zatímco do města přicházeli noví pracovníci pro hutní provozy. Po znárodnění se Poldina huť stala součástí národního podniku Spojené ocelárny, později známého jako SONP a POLDI–Spojené ocelárny.
Po roce 1989 následovala privatizace, restrukturalizace a postupný útlum části průmyslového areálu. S ním se změnila i role okolních ulic. To, co dříve tvořilo zázemí velkého podniku a jeho zaměstnanců, dnes místy působí jako okrajová nebo průchozí část města. Historický areál Poldiny hutě přitom není jedinou budovou, ale rozsáhlou industriální krajinou navazující na ulice Dubskou, Průmyslovou a železniční trať.
Co může Huťské vrátit městský život?
Vycházka se nebude soustředit na běžnou prohlídku hutního areálu. Nabídne spíše čtení ulice a jejího okolí: dochovaných vil, někdejších hotelů, prázdných či druhotně využívaných objektů i vazeb na průmyslové dědictví. Otevírá také otázku, zda může nová výstavba navázat na minulost a vrátit lokalitě každodenní městský život. Konkrétní podoba případných záměrů ani jejich termín nejsou z dostupných podkladů jisté, právě debata o budoucnosti je však důležitou součástí poznávání místa.
Komentovaná vycházka s regionálním historikem Zdeňkem Pospíšilem se uskuteční v neděli 4. října 2026 od 14 hodin. Sraz bude u Sládečkova vlastivědného muzea v Huťské ulici 1375. Trasa má trvat přibližně dvě hodiny a kapacita je omezena na 40 osob. Podle programu je rezervace zdarma, před návštěvou je však vhodné ověřit aktuální podmínky registrace. Protože některé objekty leží v soukromých či provozních areálech, nelze automaticky počítat s přístupem do jejich interiérů.