Na první plnohodnotnou prohlídkovou trasu čekaly Janovice u Rýmařova desítky let. Zámek, který dlouho sloužil spíše jako archivní a správní objekt, se návštěvníkům otevřel v květnu 2025. Nejde přitom o jednotně renesanční stavbu, jak by mohlo napovídat zjednodušené označení. Její dnešní podoba spojuje pozdně gotické základy, renesanční východní křídlo s věží, barokní přístavby i mladší úpravy.
Od tvrze k sídlu Harrachů
Počátky dnešního areálu sahají přibližně k roku 1520. Tehdy nechal Petr ze Žerotína vybudovat pozdně gotickou tvrz. V poslední čtvrtině 16. století ji Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu proměnil v renesanční zámeček. Později přibyl barokní trakt s velkým sálem a reprezentačními pokoji a zámek se postupně rozšiřoval také v 18. a 19. století.
V roce 1721 přešlo panství po dietrichštejnském období do rukou hrabat Harrachů. Ve druhé polovině 19. století se Janovice staly trvalým sídlem jejich janovické linie. K jejím výrazným představitelům patřil František Harrach, ekonom a filantrop, který se přátelil s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d’Este. Jeho životní příběh se dotýká také tragické cesty do Sarajeva v roce 1914, k níž se návštěvnická trasa vrací.
Zámecký areál nebyl pouze reprezentativním obydlím. Nacházely se zde také pivovar, palírna, stáje a kancelářské zázemí. Podle novějšího průzkumu mohlo západní křídlo původně fungovat jako samostatný zámecký pivovar a obytnou funkci získalo až později. I tyto objevy ukazují, že stavební vývoj Janovic byl složitější, než se dříve předpokládalo.
Válka, archiv a desetiletí útlumu
Osud zámku výrazně změnily události 20. století. Po zatčení Františka Rostyho-Forgácheho nacisty byl velkostatek v roce 1943 zabaven. Po válce následovala konfiskace podle poválečných dekretů a v červenci 1945 vznikl v zámku internační tábor pro německé občany.
Poválečné období přineslo také ztrátu značné části původního vybavení. Některé předměty byly odvezeny do Maďarska, jiné přešly do dalších památkových objektů. Část mobiliáře byla rozkradena nebo zničena. V 50. letech se do zámku nastěhoval Státní archiv Janovice, který objekt definitivně opustil až v roce 2002. Následná desetiletí znamenala omezené využití a postupné chátrání.
Restituční spory rodiny poslední majitelky byly uzavřeny v roce 2017. O dva roky později přešel zámek pod správu Národního památkového ústavu. Už předtím zde Městské muzeum Rýmařov v letech 2011 až 2018 pořádalo sezónní kulturní program – koncerty, divadla, letní kina i autorská čtení.
Co odhalil průzkum a obnova
Přípravu na další využití doprovázela podrobná pasportizace. Odborníci dokumentovali historická okna a dveře, mříže, krby, toalety i krovy a současně procházeli české a rakouské archivy. Na podzim 2018 začal také záchranný archeologický výzkum. Ukázal, že zámek stojí v původně bažinatém prostředí na soutoku Podolského, Janovického a Růžového potoka.
Výzkum zachytil navýšení terénu, různé historické povrchy i několik úrovní cihlových a kamenných trativodů. Také rozdílné základové konstrukce pomohly lépe pochopit, jak se jednotlivá křídla a hospodářské části areálu v průběhu staletí měnily.
Po více než sedmdesáti letech se v roce 2023 rozběhly práce na elektroinstalaci, zabezpečení a požární signalizaci. V letech 2023 a 2024 se obnovovaly také vybrané omítky, výmalby, parkety a osvětlení. Restaurována byla vitrážová okna kaple, klenební malby v kněžišti a vznikly repliky dveří do sakristie. Nejde však o kompletní obnovu celého zámku, ale o postupné zpřístupňování a zajišťování jeho nejcennějších částí.
Interiéry podle fotografií i Turecký salon
Trasa otevřená 31. května 2025 vede nejstarším východním a nejmladším severním křídlem. Představuje podobu interiérů z počátku 20. století, kterou památkáři rekonstruovali a doplnili podle historických fotografií. Návštěvníci procházejí velkým pánským salonem upraveným jako knihovna, jídelnou ve stylu druhého rokoka nebo pokojem služebnictva. Součástí je také historická garáž a zámecká kaple s částečně obnovenou výmalbou a vitrážemi z konce 19. století.
V červnu 2026 má trasu rozšířit Turecký salon. Harrachové v něm vystavovali předměty přivezené z cest po Orientu a dalších vzdálených zemí. Instalace vychází z dochovaných fotografií z roku 1921 a z muzejních evidencí. K pozoruhodným exponátům patří kaškúl, dervišská žebrací miska ve tvaru loďky, nebo kovová nádoba, pravděpodobně váza či džbán. Některé předměty byly zapůjčeny z Náprstkova muzea v Praze.
Park jako druhá část návštěvy
K zámku patří také více než pět hektarů velký historický park v nadmořské výšce kolem 650 metrů. Vznikl na místě podmáčených luk, které dříve sloužily k sušení běleného plátna. Harrachové zde na konci 19. století začali budovat takzvané severské arboretum; výsadba byla dokončena v roce 1910. Park dnes lemuje alej a Podolský potok a lze jej obejít po zpevněné cestě kolem zámku.
Janovice jsou proto zajímavým cílem i pro ty, kdo nechtějí strávit celý den pouze v interiéru. Základní prohlídka trvá přibližně 45 minut, návštěvu je však vhodné spojit s procházkou parkem. Provoz je sezonní a časy i nabídka tras se mohou měnit, proto je před cestou dobré ověřit aktuální informace u správy zámku. Nádvoří a park jsou podle návštěvnických údajů bezbariérově přístupné, u interiérové trasy však nelze automaticky předpokládat plnou bezbariérovost.