Nejcennější částí areálu je barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Přibližně devatenáct metrů vysoký prostor s bohatou freskovou výzdobou připomíná dobu, kdy Jemčina nebyla jen odlehlým sídlem v lesích, ale významným centrem loveckého života Černínů. Zámeček stojí v místní části obce Hatín na Jindřichohradecku, v krajině mezi Jindřichovým Hradcem, Novosedly nad Nežárkou a řekou Nežárkou.
Od hřebčince k loveckému sídlu
Dějiny Jemčiny jsou od počátku spojené s koňmi a šlechtickým hospodařením. Na místě dnešního zámku měl původně stát hřebčinec, jehož založení se podle staršího turistického podkladu datuje do roku 1673 a spojuje se s Janem Jáchymem Slavatou. Po vymření Slavatů přešlo panství na Černíny.
Lovecký zámeček vznikal v polovině 18. století. Přesné datování se v pramenech liší, jisté však je, že stavba procházela několika etapami. Výrazné úpravy probíhaly v 50. letech 18. století a pokračovaly v letech 1757 až 1759 i 1767 až 1769. Výsledkem je pozdně barokní trojkřídlý objekt s čestným dvorem, který byl určen nejen k pobytu šlechty, ale také k zázemí loveckého provozu.
Jemčina v době parforsních honů
Černínové využívali Jemčinu jako lovecké a společenské sídlo. Pořádali zde parforsní hony, při nichž hráli důležitou roli dobře vycvičení koně, psi i početný personál. K areálu patřily konírna a jízdárna, okolní obora a cesty vedené krajinou tak, aby vyhovovaly štvanicím. Kolem roku 1790 nechal Jan Rudolf Černín upravit zámek, park i oboru právě s ohledem na pořádání těchto honů.
Význam Jemčiny ještě vzrostl po požáru jindřichohradeckého zámku v roce 1773. Zdejší sídlo se stalo důležitým místem pobytu Černínů a část vybavení spojeného s Jemčinou lze dnes připomenout také při návštěvě prohlídkové trasy na zámku v Jindřichově Hradci. Historie areálu tak není uzavřená pouze mezi jeho zdmi – pokračuje v širším příběhu černínského panství.
Kaple jako duchovní i umělecký střed areálu
Nová zámecká kaple vznikla podle odborných podkladů v letech 1767 až 1769. Zasvěcení svatému Janu Nepomuckému odpovídalo barokní době, v níž se světcův kult rychle šířil českými zeměmi. Interiér s freskovou výzdobou patří k nejpůsobivějším částem Jemčiny a ukazuje, že lovecký zámek měl i reprezentativní a duchovní rozměr.
Po desetiletích chátrání byla kaple v souvislosti s obnovou areálu znovu vysvěcena v roce 2004. Spolu se zámkem připomíná proměnu Jemčiny od aristokratického sídla přes vojensky využívaný objekt až po znovuobnovenou památku.
Krajina, kterou změnila vichřice i armáda
Jemčinu nelze dobře pochopit bez okolních lesů. Park, obora, aleje a otevřené průhledy tvořily promyšlený celek, jehož účelem nebyla jen okrasa, ale také praktické využití při loveckých slavnostech. Silná vichřice v roce 1822 však zdejší lesy výrazně poškodila. Následné lesnické hospodaření změnilo podobu porostů a postupně v nich převážil smrk, na písčitých místech pak borovice.
Další zásadní zlom přišel po pozemkové reformě. V roce 1923 převzal zámek a okolní majetek stát. Ve druhé polovině 20. století areál využívala Československá lidová armáda; dostupné informace jej spojují také s vojenským objektem a raketovou základnou. Po odchodu armády Jemčina chátrala, než noví majitelé na začátku 21. století zahájili rekonstrukci. Po jejím dokončení byl zámek podle dostupných podkladů znovu zpřístupněn v roce 2003.
Výlet do Jemčiny
Jemčina je zajímavým cílem pro každého, kdo rád spojuje památky s krajinou. Okolí nabízí lesní cesty, cykloturistické možnosti i návaznost na vodácké trasy na Nežárce a Nové řece. Právě při pohybu krajinou nejlépe vynikne, jak úzce byl zámek spojený s oborou a loveckým hospodařením.
Adresa areálu je Jemčina 1, 377 01 Jindřichův Hradec. Protože zámek není státním objektem ve správě Národního památkového ústavu, může se návštěvní režim měnit. Aktuální možnosti prohlídek a přístupu do interiérů je proto vhodné před cestou ověřit přímo u provozovatele.