Nejsilnější lípa v aleji má obvod kmene 546 centimetrů. Takový rozměr už na první pohled prozradí, že nejde o obyčejnou řadu stromů podél silnice. Alej u Jemčiny je památným lipovým stromořadím a jedním z výrazných pozůstatků historické krajiny v okolí stejnojmenného zámku.
Jemčina je místní částí obce Hatín v Jihočeském kraji. Alej lemuje asfaltovou komunikaci, která z Jemčiny míří směrem k osadě Šimanov a dál do otevřené krajiny. Právě tady se potkává několik příběhů typických pro jižní Čechy: staré stromy, šlechtické cesty, lesy a obora i důmyslně upravená vodní síť Třeboňska.
Stromořadí spojené s jemčinským zámkem
Okolí Jemčiny bylo po staletí utvářeno jako lovecká a krajinářská oblast. Zámek s parkem, obora a cesty vedené krajinou vytvářely celek, v němž aleje nebyly jen okrasným doplňkem. Pomáhaly také zdůraznit směr cesty, spojovat jednotlivé části panství a vytvářet působivé průhledy.
Historické materiály uvádějí, že silnice mezi Jindřichovým Hradcem a Jemčinou se začala budovat už kolem roku 1750. Dnešní návštěvník si tak při procházce pod korunami lip může snadno představit, že kráčí krajinou, jejíž základní uspořádání vznikalo v době šlechtických sídel a promyšlených loveckých areálů.
Jemčina je navíc krajinou starých stromů i mimo samotnou alej. V okolí zámku rostou mohutné duby a další významné solitéry. Lipové stromořadí proto není osamělou zajímavostí, ale součástí širšího souboru dřevin, které dodávají místu charakter.
Devět nejstarších památných lip
V evidenci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR je lokalita vedena jako Alej u Jemčiny pod kódem 102973. Ve veřejně dostupných podkladech se uvádí, že jako památné jsou označeny nejstarší stromy v aleji, celkem devět lip. Neznamená to však nutně, že celé stromořadí tvoří právě devět stromů; tento údaj se vztahuje k památným jedincům, nikoli bezpodmínečně k celkovému počtu stromů.
Památný strom nebo stromořadí požívá v Česku zvláštní ochrany podle zákona o ochraně přírody a krajiny. V terénu ji obvykle připomíná tabule s malým státním znakem a nápisem označujícím památný strom či památné stromy. Ochrana se týká nejen kmenů a větví, ale také prostoru, který je důležitý pro kořenový systém a další život stromů.
Směrem k místu, kde se potkávají vodní linie
Výlet alejí lze vnímat také jako cestu k vodě. Od Jemčiny vede stromořadí směrem k oblasti, kde se Nová řeka vlévá do Nežárky. Nejde o tvrzení, že právě v soutoku alej končí, ale vodní krajina je přirozeným pokračováním výletu.
Nová řeka přitom není přirozeným tokem v běžném smyslu. Jde o uměle vybudované vodní dílo, dokončené Jakubem Krčínem z Jelčan v roce 1585. Její ústí do Nežárky připomíná, jak výrazně člověk v minulosti ovlivňoval vodní režim Třeboňska a jak důmyslně zde propojoval hospodářské potřeby s krajinou.
Tip na klidnou procházku
Alej je vhodná především pro pěší výlet, fotografování a pomalé poznávání místa. Procházku lze spojit s pohledem na exteriér jemčinského zámku, park, okolní louky a lesy. Přístup do zámeckého areálu a případné prohlídky se mohou měnit, proto je dobré ověřit aktuální režim před cestou.
Protože stromořadí lemuje komunikaci, je nutné počítat s pohybem vozidel a dbát zvýšené opatrnosti. U starých lip není vhodné lézt na kmeny, poškozovat kořeny ani zasahovat do dutin a větví. Lokalita navíc nemá jednoduchou poštovní adresu; při plánování cesty je praktičtější hledat Jemčinu u Hatína v mapových podkladech.
Největší kouzlo aleje spočívá v její nenápadnosti. Neupoutává jedinou atrakcí, ale postupně odhaluje historickou krajinu, v níž se staré lípy staly živými svědky proměn Jemčiny, zámku i jihočeských vodních cest.