Největším lákadlem Jenštejna je dochovaná válcová věž. Stojí v jihovýchodním nároží někdejšího hradu a návštěvníky vede vzhůru po původním točitém schodišti. Odměnou je pohled přes plochou krajinu Polabí, která se od středověkého sídla rozbíhá do širokého okolí. Za dobré viditelnosti se může objevit Říp, při mimořádně jasném počasí dokonce vzdálené Krkonoše nebo Ještěd.
Vodní hrad v rovinaté krajině
Jenštejn vznikl patrně ve 30. letech 14. století jako vodní hrad na pískovcové skalce. Jeho obranu podporoval vodní příkop napájený soustavou rybníků na Vinořském potoce. Z jižní strany plnil podobnou úlohu rybník, který je dodnes součástí chráněného areálu.
Zakladatelem byl Jenec z Janovic, dvorský místosudí za vlády Jana Lucemburského. Název hradu odkazuje k jeho jménu a původnímu označení Jencův kámen. Hradní jádro mělo podobu trojúhelného nádvoří obklopeného palácovými křídly, jehož součástí byla mohutná okrouhlá věž typu bergfrit. Z původního celku se dochovaly části hradeb, palácových zdí, portál do někdejšího sklepa a další pozůstatky, které dávají tušit velikost zaniklého sídla.
Arcibiskup, který se postavil králi
Významnou kapitolu dějin hradu napsal Jan z Jenštejna. Jeho otec Pavel z Vlašimi získal Jenštejn roku 1368 a začal užívat přídomku podle hradu. Syn Jan se později stal pražským arcibiskupem a působil také jako kancléř Václava IV.
Za jeho držení prošel Jenštejn nákladnou přestavbou. Z původně obranného sídla se stalo reprezentativní šlechtické místo, na jehož úpravách se podíleli i řemeslníci královské dvorské huti. Nejvzácnější připomínkou této etapy je gotická kaple ve druhém podlaží věže. Dochovala se včetně křížové klenby a patří k nejcennějším prostorům, které lze při návštěvě spatřit.
Janův mocenský vzestup však skončil konfliktem s králem Václavem IV. Roku 1390 o hrad za nejasných okolností přišel a Jenštejn přešel do rukou králova podkomořího Zikmunda Hullera. Arcibiskup se později vzdal úřadu a zemřel roku 1400 v Římě. Hrad pak často měnil majitele, až jej po smrti Jana Dobřichovského z Dobřichova v roce 1583 převzala česká komora.
Od šlechtického sídla k obydlí chudiny
Po připojení ke komornímu brandýskému panství Jenštejn ztratil své původní využití. Přestal být obýván a rychle chátral. Už na konci 16. století je v písemných záznamech označován jako pustý. Další ránu mu zasadila třicetiletá válka, během níž byl podle hradních materiálů v závěru 30. let 17. století vypálen švédskými vojsky.
Zřícenina ale nezůstala zcela opuštěná. Od 18. století se ve věži a jejím okolí usazovaly rodiny venkovské chudiny. Místní obyvatelé zároveň rozebírali hradní zdivo a pískovec využívali při stavbě domků. Část někdejšího příkopu i hradního prostoru proto postupně pohltila mladší zástavba. Jenštejn tak není pouze romantickou ruinou, ale také svědectvím o tom, jak se středověká památka v průběhu staletí přizpůsobovala praktickým potřebám obce.
Co návštěva hradu nabídne
Prohlídka vede přes věž k vyhlídkovému prostoru. V přízemí lze proskleným průhledem nahlédnout do prostoru označovaného jako hladomorna, výše se návštěvník seznámí s historií hradu, archeologickými nálezy a osobností Jana z Jenštejna. Další expozice v bývalém strážním domku přibližuje novodobé dějiny a etnografii obce.
Součástí návštěvnické nabídky je také připomínka léčitele Jana Mikoláška, který po druhé světové válce v Jenštejně žil, měl zde vilu i ordinaci. Jeho příběh se do širšího povědomí znovu dostal také díky filmu Šarlatán. V sezoně 2026 hrad avizuje novou expozici a od 21. června také hru Poklad Jana z Jenštejna.
Hrad je kulturní památkou a veřejnosti byl po opravách a archeologickém výzkumu zpřístupněn v roce 1977. O jeho provoz se stará obec Jenštejn ve spolupráci s Oblastním muzeem Praha-východ. Před návštěvou je dobré ověřit aktuální otevírací dobu, protože hrad má sezonní režim a vyhlídka může být při silném větru nebo dešti uzavřena. Terén je nerovný, výstup vede po schodišti a děti do patnácti let mohou do areálu jen v doprovodu dospělého.