Na první pohled je dělostřelecká tvrz Dobrošov především monumentem vojenské techniky. Mohutné betonové objekty, podzemní chodby a promyšlený systém obrany měly v předválečném Československu zastavit případný útok. Nejvýraznější detail celého areálu je ale překvapivě mnohem osobnější. Ve srubu N-D-S 73 Jeřáb se dochovaly nástěnné kresby a nápisy, které zachycují náladu vojáků v dramatických dnech roku 1938.
Obrana, která zůstala nedokončená
Výstavba Dobrošova začala 13. září 1937. Tvrz měla mít sedm povrchových objektů propojených přibližně 2,5 kilometru chodeb a sálů. V podzemí se počítalo s kasárnami, sklady, kuchyní, elektrárnou, vzduchotechnikou i nemocnicí. Plánovaná osádka čítala 571 mužů.
Mnichovská dohoda však stavbu v září 1938 zastavila. Do té doby vznikly tři nadzemní objekty: pěchotní sruby N-D-S 72 Můstek a N-D-S 73 Jeřáb a dělostřelecký srub N-D-S 75 Zelený. Žádný z nich už nedostal plánovaná pancéřová bojová stanoviště. Dobrošov tak zůstal nedokončený, přesto se zachoval v mimořádně působivé podobě.
Jeřáb byl v kritických dnech jako jediný objekt tvrze obsazen strážním oddílem. Přibližně pětadvacet mužů jej improvizovaně připravovalo k obraně, i když měli k dispozici jen omezenou výzbroj. Právě v tomto prostředí vznikla výzdoba, která dnes dodává strohé pevnostní stavbě nečekaně silný emocionální rozměr.
Mapa země i jména mužů
Autorem maleb byl svobodník Eduard Zicháček, původním povoláním písmomalíř. Na stěny srubu přenesl mapu Československa se zakresleným pohraničím zabraným Německem, státní znak, satirické výjevy i další postavy a kresby. Nejde o dekoraci vytvořenou s odstupem. Malby vznikaly v atmosféře mobilizace, nejistoty a hlubokého zklamání z politického rozhodnutí, které vojákům znemožnilo bránit zemi.
Výjimečnou hodnotu má také jmenný seznam osádky Jeřábu z kritických dnů. Připomíná, že za vojenským plánem a betonovými konstrukcemi stáli konkrétní lidé. Dochované nápisy vyjadřují vlastenectví i hořký odsudek situace, v níž podlehli rozum a odpovědnost barbarství. Pozdější vzpomínky pamětníků hovoří o střelbě do vzduchu, odmítání opustit pevnost, bezmoci a pláči. Tyto vzpomínky je třeba vnímat jako svědectví zprostředkované po letech, malby samotné však zůstávají autentickou stopou tehdejší nálady.
Historik Eduard Stehlík je označuje za naprostý unikát v podzemní ubikaci a upozorňuje, že srovnatelný příklad nemá v českých pohraničních pevnostech běžnou obdobu. Paralely lze najít například ve vojáckých nástěnných projevech pevností Maginotovy linie, dobrošovský soubor je však cenný právě svou konkrétní vazbou na československou mobilizaci a Mnichov.
Beton, vlhkost a restaurátorská práce
Opuštěný pevnostní prostor nebyl pro malby ideálním místem. Dlouhodobě na ně působila vlhkost i proměnlivé podmínky v podzemí. V roce 2020 proto kresby a nápisy odborně konzervovali studenti a pedagogové Ateliéru restaurování nástěnné malby a sgrafita Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.
Restaurátorský průzkum se zaměřil mimo jiné na mapu Československa, státní znak a barevné vrstvy některých výjevů. Odběr vzorků červené barvy ze znaku nebo modré vrstvy z malby tanku ukázal, že péče o podobné dílo není jen otázkou očištění stěny. Odborníci musí rozlišit původní vrstvy, pozdější zásahy a poškození a zachovat přitom charakter prostředí, v němž kresby vznikly.
Jak vypadá návštěva Dobrošova
Samostatná prohlídka Jeřábu trvá přibližně hodinu a vede srubem i přilehlou částí podzemí. Návštěvník vstupuje otvorem o rozměrech 90 × 110 centimetrů a čeká jej zhruba 350 schodů. Trasa proto není bezbariérová a vyžaduje pevnou obuv. Fotografování je možné bez blesku.
Základní okruh přibližuje sruby Můstek a Zelený, podzemní chodby i nově upravené návštěvnické centrum. V podzemí se teplota pohybuje kolem osmi stupňů, takže se hodí teplé oblečení. Prohlídku Jeřábu je podle možností provozu vhodné rezervovat předem, zejména v letní sezoně, kdy bývá přístupný jako samostatný okruh.
Areál prošel v letech 2019 až 2022 rozsáhlou rekonstrukcí. Vedle obnovy všech tří nadzemních objektů a podzemních prostor vzniklo také návštěvnické centrum s audiovizuální expozicí, modelem tvrze, uniformami, 3D projekcí a virtuální realitou. Dobrošov tak nabízí technické dějiny opevnění i příběh mužů, kteří v jeho chodbách prožívali poslední chvíle naděje. Právě kresby v Jeřábu připomínají, že nejpůsobivější památkou někdy není samotná stavba, ale lidský hlas, který v ní zůstal zachovaný.