Dvě věže, které nejdou přehlédnout
Kostel svatého Vavřince je výraznou dominantou historického Náchoda. Dvě čtverhranné věže přiléhají ke gotickému kněžišti a dosahují výšky přibližně čtyřiceti metrů. Severní věž, obrácená směrem k zámku, nese jméno Adam, jižní se nazývá Eva. Na první pohled působí jako dvojice, která k sobě neodmyslitelně patří, ve skutečnosti však nejsou zcela souměrné. Severní je od lodi mírně odsazená, zatímco jižní spočívá jednou zdí přímo na zdivu presbytáře.
Dnešní vzhled věží významně ovlivnil požár města 17. května 1663. Tehdy shořel kostel včetně věží, orloje a zvonů. Při následné obnově byly věže sníženy a doplněny dřevěnými zvonicovými patry s cibulovitými střechami, lucernami a báněmi. Právě tato silueta se stala jedním z charakteristických znaků Náchoda. Ve zdivu věže Adam je navíc zasazena dělová koule, připomínající neúspěšné dobývání města Švédy v roce 1639.
Od gotického presbytáře k renesanční lodi
Počátky chrámu se pravděpodobně kladou kolem roku 1310, kdy převzal funkci původního farního kostela svatého Jana Křtitele ve Starém Městě. Jako farní je kostel bezpečně doložen roku 1355. Nejstarší částí stavby je polygonálně zakončené gotické kněžiště s opěráky. V jeho klenbě zaujmou konzoly s lidskými a zvířecími maskami, které připomínají středověký původ stavby.
Po požáru v roce 1570 prošel kostel rozsáhlou renesanční přestavbou. V letech 1570 až 1578 ji vedl italský stavitel Baltazar Vlach. Loď tehdy získala čtyři pole křížové klenby, kruchtu i dlouhou oratoř se schodištěm z náměstí. Přestavbu připomíná pískovcová deska s erby rodu Smiřických a letopočtem 1570. Kolem západní a severní stěny obíhá zalomená empora nesená toskánskými sloupky, takže interiér působí zároveň slavnostně i překvapivě členitě.
Co přežilo požáry
Dějiny kostela jsou poznamenány několika požáry. Roku 1441 byl chrám vypleněn při dobytí Náchoda Slezany, požár v roce 1570 zničil dřevěný interiér, strop a kruchtu. Největší katastrofa přišla v roce 1663, kdy oheň zasáhl celé město. Přesto se z minulosti dochovalo několik mimořádně cenných předmětů.
V presbytáři se nachází pozdně gotické pískovcové sanktuárium z 15. století. Jeho výzdoba obsahuje nejstarší dochované zobrazení náchodského městského znaku a také erb Jindřicha, vévody z Minsterberku, syna krále Jiřího z Poděbrad. Pozornost zaslouží rovněž cínová křtitelnice z roku 1463, dílo kutnohorského zvonaře Ondřeje Ptáčka. Podle farního podání přežila požár díky tomu, že ji kostelník během běsnění ohně poléval vodou. Její víko je mladší, pochází z roku 1603.
K chrámovým památkám patří také renesanční náhrobek spojený s rodem Smiřických, kazatelna z roku 1791, oltář svaté Anny s obrazem Gustava Vacka nebo dřevořezbová křížová cesta od Břetislava Kafky z roku 1953. V západním průčelí návštěvníka uvítá pseudogotická předsíň z 19. století.
Zvon Svatá Maria a živý kostel
Ve věžích je zavěšeno šest zvonů. Největší z nich, Svatá Maria, jako jediný přežil požár města. Odlit byl roku 1664 Martinem, respektive Antonínem Martinem Schrötterem z Plhova. Na jeho povrchu se objevuje letopočet 1663, který připomíná rok katastrofy, nikoli rok odlití. Zvon váží přibližně tři tuny, měří 1,29 metru na výšku a jeho průměr činí 1,43 metru.
Kostel svatého Vavřince není jen historickou kulisou náměstí. Stále slouží jako farní chrám a konají se v něm pravidelné bohoslužby, jejichž aktuální pořad je vhodné ověřit u náchodské farnosti. Návštěva proto vyžaduje ohleduplnost k probíhajícím obřadům. Mimo ně se vyplatí spojit prohlídku s procházkou po Masarykově náměstí, návštěvou městských domů a radnice nebo výstupem k náchodskému zámku.
O Vánocích se v kostele vystavuje také Náchodský betlém z roku 1857. Vytvořil jej plhovský tkadlec a řezbář Karel Beršík. Chrám tak zůstává místem, kde se gotické zdivo, renesanční paměť rodu Smiřických i pozdější tradice setkávají s dnešním životem města.