Jičíněveský zámek upoutá už z dálky. Stojí na návrší a díky své poloze se uplatňuje jako výrazná dominanta okolní krajiny. Jeho význam však nespočívá pouze v samotné budově. Zámek je středobodem rozsáhlejšího areálu, v němž se potkává barokní architektura s mladšími krajinářskými úpravami, parkem, rybníkem, oranžerií i hospodářským zázemím.
Barokní sídlo podle Matheyova projektu
Stavba vznikla v letech 1715 až 1717 z podnětu hraběte Františka Josefa Sch lika, respektive Šlika, poblíž starší tvrze a hospodářského dvora. Její podoba se spojuje s projektem Jeana Baptisty Matheye. Přesnější je mluvit o stavbě podle jeho projektu nebo v jeho projekční tradici, protože architekt zemřel ještě před dokončením zámku.
Hlavní budova má přibližně čtvercový půdorys, tři patra a mansardovou střechu s věžičkou. K základní hmotě se připojuje západní křídlo s kaplí a na severozápadě také jednopatrové křídlo. Výsledkem je kompaktní, přesto členitý celek, který dobře odpovídá představě barokního panského sídla.
Zámek původně sloužil především jako lovecké sídlo. Od roku 1908 se stal trvalým rodovým sídlem Šliků. Po poválečném zabavení prošel jiným obdobím využití, spojeným mimo jiné se vzdělávacími a ubytovacími účely. Po restituci v roce 1992 se vrátil rodině, která jej vlastní dodnes.
Kaple a vrstvy, které se v areálu potkávají
K západnímu průčelí byla v roce 1730 přistavěna jednolodní kaple. Má obdélný půdorys s presbytářem a je zasvěcena svatému Antonínu Paduánskému a Nalezení svatého Kříže. Sakrální prostor tak rozšířil původně lovecké a rezidenční využití zámku o důležitou duchovní funkci.
Na zámek navazuje hospodářský dvůr s původní budovou tvrze. Právě tato část připomíná, že dnešní dominanta nevznikla v prázdné krajině, ale navázala na starší sídelní a hospodářské centrum. Zámek, dvůr, tvrz a park vytvářejí urbanisticky propojený celek, jehož hodnotu nelze posuzovat po jednotlivých stavbách odděleně.
Park s oranžerií a rybníkem
Na severní a východní straně zámek obklopuje krajinářský park, původně upravený v anglickém duchu. Jeho rozloha se uvádí přibližně osm hektarů. Jižně od zámku se nachází rybník, který spolu s vegetací a průhledy doplňuje malebný charakter areálu.
Výraznou součástí parku je empírová oranžerie z roku 1825, spojovaná se jménem Jindřicha Kocha. Stavba původně sloužila zahradnickému provozu, na počátku 20. století však byla upravena k bydlení. V areálu se připomínají také roubený kuželník, besídka, bazén, terasní zdi s balustrovým zábradlím a socha svatého Jana Nepomuckého. Tyto prvky ukazují, že park nebyl jen kulisou zámku, ale promyšleným prostorem pro odpočinek, reprezentaci i každodenní život.
Součást Mariánské zahrady
Jičíněveský zámek je jedním z uzlových míst Mariánské zahrady, historicky komponované krajiny Jičínska, která vznikala v souvislosti se stavební činností rodu Šliků. Její charakter utvářejí nejen jednotlivé zámky, ale také aleje, sakrální stavby, hospodářské objekty a krajinné osy. Průhledy a cesty propojují jednotlivá místa v širší celek, v němž se architektura přirozeně uplatňuje v okolní krajině.
Právě v tom spočívá hlavní půvab Jičíněvsi. Návštěvník zde neobjevuje izolovaný monument, ale historickou krajinu, kde se střídají barokní a empírové vrstvy a kde má význam také vztah staveb k terénu. Zámek lze proto vnímat jako výchozí bod pro poznávání dalších míst Mariánské zahrady a barokních památek v okolí Jičínska.
Co čekat při návštěvě
Jičíněveský zámek je soukromým sídlem a podle dostupných informací nebývá běžně přístupný veřejnosti. Pravidelné prohlídky interiérů ani stálou návštěvní dobu proto nelze předpokládat. Aktuální režim vstupu do parku či k oranžerii je vhodné před cestou ověřit u obce nebo vlastníka.
I bez prohlídky interiéru má místo co nabídnout. Z veřejného prostoru lze vnímat siluetu zámku, kapli, okolní park, rybník i krajinné průhledy. Zajímavostí areálu jsou také pávi, kteří dotvářejí jeho atmosféru. Zámek najdete na adrese Jičíněves 1, 507 31 Jičíněves.